Antonín Dvořák se ve Spojených státech amerických setkával s českými krajany

Antonín Dvořák patří mezi světově nejproslulejší a nejhranější české hudební skladatele. V letech 1892 – 1895 pobýval ve Spojených státech amerických. Zkomponoval tam symfonii č. 9 e-moll, jinak zvanou Z Nového světa nebo Novosvětská. Nahrávka této skladby zazněla dokonce v roce 1969 na Měsíci, když tam poprvé přistáli lidé v Apollu 11. O amerických vlivech a Dvořákově pobytu mezi českými krajany ve Spojených státech amerických hovořila Kristýna Maková s Kateřinou Novou, vedoucí Muzea Antonína Dvořáka v Praze:

REPO

dvorak amerika

10:00

Jak se vůbec Antonín Dvořák spolu se svou rodinu, tedy s částí své rodiny, dostal do Spojených států amerických?

„Antonín Dvořák byl pozván ředitelkou Národní americké konzervatoře v New Yorku Jeannette Thurber, aby se stal vedoucím a ředitelem této instituce, a tím tak konzervatoř trochu povznesl a vylepšil její jméno a renomé v Americe. Dvořák nejprve váhal, zda má nabídku přijmout. Po několika měsících jednání se ale s paní Thurber dohodl. A spolu se svou ženou Annou, dcerou Otýlií a synem Antonínem se vydal dne 15. listopad 1892 na cestu.

Jakým způsobem se do Spojených států amerických dopravovali? A kudy?

„Z Prahy vyrazili vlakem. Na nádraží se s nimi loučili Dvořákovi obdivovatelé a přátelé. Vlakem dorazili do Brém, a odtud potom pluli lodí přes britský South Hampton do New Yorku. Cesta lodí trvala 9 dní. Celou rodinu na cestě doprovázel Josef Kovařík, to byl Dvořákův přítel a sekretář. Dle jeho vzpomínek byla cesta po několik dní velmi neklidná, nicméně Antonín Dvořák jako jeden z mála snášel i rozbouřené moře velmi klidně.“

Je pravdou, že chvílemi byli Antonín Dvořák a kapitán jediní na lodi, kteří zvládali v klidu povečeřet, zatímco ostatní trávili tyto chvíle ve svých kajutách a trápily je velké nevolnosti?

„Ano, dle vzpomínek Josefa Kovaříka tomu skutečně tak je. Byl to právě Antonín Dvořák spolu s kapitánem, kteří v klidu večeřeli, po večeři si dali doutníček a rozprávěli, zatímco ostatní cestovatelé byli dole v kajutách.“

Jaký byl Dvořákův příjezd do Spojených států amerických? Byl přivítán nadšeně? Čekalo na něj v přístavu hodně lidí?

„Ještě před vlastním Dvořákovým příjezdem se strhla mediální kampaň, i díky paní ředitelce Jeannette Thurber. Jeho příjezd tedy všichni, včetně novinářů, očekávali s velkým napětím. V přístavu na něj ale čekal pouze sekretář americké konzervatoře, pan Stanton, který Dvořáka i jeho rodinné příslušníky odvedl do hotelu.

Krátce po Dvořákově příjezdu, 9. října 1892 uspořádali čeští krajané žijící v New Yorku velký banket na jeho počest. Během tohoto večera zazněly jeho skladby, proslovy pronesli někteří významní čeští krajané. Byli tam například pánové Václav Raboch, Vojtěch Tůma nebo Josef Janáček.

Dle vzpomínek, respektive dle záznamů, se akce zúčastnily tři tisíce krajanů. Antonín Dvořák dostal na památku od newyorských Čechů věnec, který je dodnes vystaven u nás v expozici Muzea Antonína Dvořáka v Praze.“

Dvořák v Americe cestoval. Čeští krajané jej uvítali i v dalších městech. Která to byla?

„Prázdniny roku 1893 strávil Antonín Dvořák ve Spilville, což byla česká osada a rodiště Josefa Kovaříka, Dvořákova sekretáře, kterého jsem již zmiňovala. Během pobytu ve Spilville podnikl několik výletů do okolí.

Navštívil Chicago. Zde dirigoval 12. srpna 1893 koncert svých skladeb na světové výstavě. Na tuto výstavu ho pozvali právě čeští chicagští krajané, kteří jej požádali, aby dirigoval během českého dne přesně ve 12 hodin koncert svých skladeb.

Téhož dne se ale ještě před samotným koncertem konal průvod českých spolků. Dle dobových záznamů se pochodu zúčastnilo na třicet tisíc Čechů, kteří se tehdy do Chicaga sjeli. Večer se pak konal banket na Dvořákovu počest. Obecenstvo oslovil také pan Karel Jonáš, což byl, tuším, politik.“

Dvořákův pobyt ve Spilville je poměrně dobře zdokumentován, už proto, že trval asi tři měsíce. Jaké informace jsou o jeho pobytu ve Spilville známy?

„Díky Josefu Kovaříkovi je zdokumentováno i to, jak Dvořák dospěl k rozhodnutí strávit prázdniny ve Spilville. Hlavním důvodem bylo, že právě dokončoval svou Novosvětskou symfonii. Původně měl sice v plánu vrátit se na prázdniny zpět do Čech, nechtěl ale přerušovat práce na symfonii, a tak se rozhodl povolat do Ameriky i další své dětí, které zůstaly v Čechách, aby se také podívaly na nový kontinent. A on mohl v klidu mezitím dopracovat symfonii.

Během práce na symfonii, respektive během pobytu v New Yorku, si po večerech často s Kovaříkem povídali. Dvořák se ho vyptával na to, odkud pochází, a Kovařík mu velmi zaníceně popisoval krásu spilvillské přírody a vřelost místních obyvatel. Dvořák se tedy rozhodl podívat se na to krásné české místo. Chěl sice původně do Čech, po kterých se mu stýkalo, toto bylo ale ideální řešení. I ve Spilville mohl hovořit česky a pobýval mezi Čechy."

Dvořák s rodinou se vydal vlakem na poměrně dlouhou cestu do Spilville, a to dokonce hned druhý den poté, co jeho děti dorazily z Evropy do New Yorku. Ve Spilville byl pro Dvořákovy připraven byt. Ubytování jim poskytla rodina místního občana pana Smithe v jejich domě. V této budově je dnes umístěno muzeum hodin a v prvním patře expozice o pobytu Antonína Dvořáka. Pokračuje Kateřina Nová:

“Dvořák byl ze Spilville nadšen. Miloval tamní krajinu. Velmi rychle se spřátelil s místními obyvateli, především s trojicí mužů, nejstarších obyvatel osady. Jednalo se o dědečka Josefa Kovaříka, pak muže, kterému říkal 'dědeček Bílý', a pana Klimeše. S těmito muži si Dvořák povídal nejraději. Ze vzpomínek Josefa Kovaříka víme, že se jich často vyptával na jejich příchod do Spilville, jak byla osada založena, jak probíhal jejich život v počátcích, který byl opravdu velmi drsný.

Oni mu vyprávěli, že pracovali na stavbě železnice, která byla vzdálená asi 60 kilometrů. Celý týden tvrdě dřeli tam, ženy a děti mezitím pracovaly na poli. V sobotu odpoledne po práci se spilvillští muži vydali pěšky na cestu zpátky do Spilville. V pondělí ráno pak šli pěšky zase zpátky. To Dvořáka velmi zaujalo. Rád poslouchal historky z počátků obce.”

Autor: Kristýna Maková

xxx