03.04.2015

Bahno, pivo, vojenská technika a také rocková hudba - tohle všechno si dnes užili ti, kdo přišli do kasáren v pražské Ruzyni.

pořady text 010415

 

Bahno, pivo, vojenská technika a také rocková hudba - tohle všechno si dnes užili ti, kdo přišli do kasáren v pražské Ruzyni. Mohli si prohlédnout třeba obrněné transportéry Stryker /strajkr/, na kterých projíždí Českem asi pět stovek amerických vojáků. Vracejí se na základnu v Německu z vojenského cvičení:

 

reppo - konvoj amici

2:10

kulisa...rž

 

xxx

 

Kardiochirurg Jan Pirk, spisovatel Jiří Žáček nebo horolezec Radek Jaroš. To je jen stručný výčet osobností, které si mohou 28. října odnést z Pražského hrad státní vyznamenání. Své nominace mohli Češi posílat do včerejšího dne do Senátu nebo Poslanecké sněmovny. V návrzích veřejnosti se letos objevilo víc než 70 jmen.

 

repo - nominace vyznamenani

1:34

Z: Je to hora...

K ...Radiožurnál.

 

xxx

 

Čtyři měsíce budou brázdit Austrálii, Tichomoří a jihovýchodní Asii dva žluté trabanty. Za volanty budou sedět členové expedice Trabantem do Austrálie, kteří na cestu od dárců získali skoro dva miliony korun.  Dnes odpoledne nasedli dobrodruzi do letadla a odletěli do australského Perthu. Navzájem se téměř neznají, někteří se viděli před cestou jen jednou.

 

repo - expedice trabant

T.: 2:30

Z.:.(kulisa hovor)…..

K.: …. ls, rz

 

xxx

 

Česko patří k evropské velmoci - alespoň co se týká vývozu akvarijních rybiček. Jen loni jich Češi do zahraničí prodali za skoro 340 milionů korun - nejvíc do Německa, Rakouska nebo třeba Francie. Místní chovatele ale trápí asijská konkurence, která tlačí ceny dolů.

 

repo - rybicky

/02:32

začíná zvukem....

...Radiožurnál.

 

xxx

 

Úspěch světoznámé operní pěvkyně Emy Destinnové nepřestává fascinovat ani dnes. Během krátké doby se stihla proslavit v Evropě i na americkém kontinentu. Byla nejen uznávanou interpretkou velkých operních děl, ale všestranně vzdělanou osobností. Život a dílo Emy Destinnové inspirovaly před třiceti lety autorku Viktorii Hradskou k napsání monodramatu Commedia Finita /komedia finita/. Líčí v něm nejen dramatický osud operní divy, ale také prostředí, které ji obklopovalo. Ve hře vystupují čtyři postavy, které jsou odrazem údělu umění v Čechách. Monodrama bylo zpracováno i rozhlasově v podání Jiřiny Jiráskové. Režisérka Lída Engelová pro svou novou premiéru v pražském divadle Viola text rozdělila mezi čtyři herečky. Jak zní monodrama z úst čtyř protagonistek zjišťovala na generální zkoušce redaktorka Veronika Štefanová.

 

repo - engelova viola

3:38

začíná: Hru Viktorie Hradské...

končí: ...v Londýně.

 

xxx

 

Svojí první knihu napsal až v devětatřiceti /39/ letech, přesto se stihl stát bestsellerovým autorem. Britský spisovatel Simon Mawer se většinu života věnoval učení. Biologii přednášel postupně ve Velké Británi, na Maltě, Kypru a v Itálii, kde žije dodnes. V roce 1989 ale napsal první román nazvaný "Chiméra". Za něj hned získal prestižní ocenění pro nejlepší prvotiny a jeho spisovatelská dráha se dala do pohybu. Po dalších třech knihách přišel román "Mendelův trpaslík", který mu zajistil celosvětovou oblibu. Textem o zakladateli genetiky českého původu si získal i řadu tuzemských čtenářů. Těm zůstal věrný i dál, když vydal "Skleněný pokoj" pojednávající o brněnské vile Tugendhat a životě jejích majitelů. Městské divadlo Brno dokonce před nedávnem uvedlo jeho dramatizaci. Při minulé návštěvě České republiky její premiéru navštívil i sám. A protože sem právě v těchto dnech přijel znovu, zeptala se ho Klára Fleyberková /, jak na něj představení zapůsobilo.

 

repo - simon mawer

5:23

Z: (angličtina) Inscenaci jsem viděl...

K:...velmi individuálního (angličtina).

 

Se spisovatelem Simonem Mawerem mluvila Klára Fleyberková. Ve Velké Británii zanedlouho vychází jeho nový román. Jde o pokračování poslední knihy "Dívka, která spadla z nebe". V českých knihkupectvích by se měl druhý díl objevit asi za rok.

 

xxx

 

Blanka Bohdanová se stala držitelkou Ceny Thálie za celoživotní mistrovství v oboru činoherního divadla. Tomu se začala věnovat hned po válce, kdy nastoupila na brněnskou JAMU. Už v roce 1951 pak získala své první angažmá v oblastním východočeském divadle v Pardubicích. Později působila mimo jiné v pražském divadle E. F. Buriana a přes čtyřicet sezon strávila na prknech Národního divadla v Praze a dodnes je jeho členkou. Za více než šedesát let své herecké kariéry nazkoušela přes stovku rolí a natočila řadu filmů. Dlouhé roky navíc vyučovala na Herecké konzervatoři a věnovala se dabingu. Klára Fleyberková se na úvod rozhovoru Blanky Bohdanové zeptala, jak se podle ní za těch šedesát let herecká profese proměnila.

 

repo - thalie bohdanova

5:22

Z: Za mých časů platilo...

K:...autor geniální.

 

odhlášení:

Jak zmínila Blanka Bohdanová, diváci ji dodnes můžou vidět v pražské Viole, kde s Josefem Somrem hraje inscenaci The Gin Game, nebo v inscenaci Činoherního klubu nazvané Moje strašidlo. S čerstvou držitelkou Ceny Thálie za celoživotní činoherní mistrovství natáčela Klára Fleyberková.

 

xxx

 

Plzeň od dubna zpřístupní bytové interiéry od světově proslulého architekta Adolfa Loose. Dosud se prohlídky konaly pouze výjimečně. S příchodem nové turistické sezóny bude možné každý čtvrtek, sobotu a neděli navštívit tři zrekonstruované předválečné interiéry včetně Brummelova domu v Husově ulici. Ten se opravoval posledních 12 let a zpřístupní ho příbuzný původních majitelů. Podle Loosových návrhů vzniklo v Plzni více než deset unikátních interiérů.

 

repo - loos interiery

3:00

Z: Plzeň, Paříž a Vídeň....

K: ....Jana Kosová, Český rozhlas.

 

Plzeň, Paříž a Vídeň. Hlavně v těchto třech městech Adolf Loos zanechal svoji architektonickou stopu, pro kterou je typická absence jakýchkoli ornamentů a důraz na pohodlí - jak říká synovec původních majitelů Brummelova domu a jeho současný vlastník Michal Brummel. 

 

xxx

 

Na nákupy za normalizace

29-03-2015 | Patrik Hertl

Foto: oficiální stránky obchodního domu KotvaFoto: oficiální stránky obchodního domu Kotva

Je neděle, doba, kdy se spousta Čechů vydává do nákupních center. A my je v dnešním Dokumentu Českého rozhlasu budeme v nakupování následovat. Patrik Hertl vám v něm připomene třeba nákupy v obchodním domě Kotva.

 

repo

dokument obchodni domy

28:00

 

xxx

 

Banát: co jinde trvalo staletí, tady stačí pár desítek let

repo cesi v banatu

9:32

 

Folklorní regiony Čech, Moravy a Slezska, tak se jmenuje série přednášek v Národopisném muzeu v Praze. Češi jsou však v různých koutech světa, kde si svoji kulturu udrželi dlouhou dobu. Takovou oblastí je rumunský Banát. V rumunštině tento výraz znamená okrajová země, uvedla etnoložka Jiřina Langhammerová. Stála v čele Národopisného muzea, dnes je jeho emeritní vědeckou pracovnicí. Na výzkum Banátu získala grant.

Jaký je tedy Banát z pohledu etnologů? A nejen jich. Mezi krajany zavítali také přírodovědci a knihovníci.

"Já jsem výzkumný tým vedla. Jezdili jsme tam čtyři roky. Nepobývali jsme tam dlouhé týdny, ale byla to koncentrovaná práce odborníků. Peníze jsme využili nejen na cesty, ale hlavně na výkup sbírkových předmětů. Máme jich asi 300 kusů. To je veliká cennost. V samotném Rumunsku, kam Banát patří, o tu menšinu nemají takový zájem, a oni sami nemají sílu vybudovat tam muzeum. Je to velice zajímavá česká kultura a my jsme považovali za nezbytné to vykoupit. Domlouvali jsme se s lidmi přímo na místě. Pak z fotografií i sbírkových předmětů vznikla krásná výstava Český Banát."

Z vašich cest po Banátu pořádáte přednášky. Já jsem na ní poprvé viděla, jak krajané bydlí. V čem jsou jejich domy zvláštní?

"Při našich cestách je vidět vývoj těchto domů. Češi tam přišli na začátku 19. století. Pocházeli z jihozápadních, středních a východních Čech. Měli už v sobě stavební kulturu zděných domů, ale začínali roubenými. Měli povinnost postavit si zhruba do roka dům ze dřeva, které dostali. Ale během jedné generace je přestavěli na kamenné domy, jako známe chalupy z Pošumaví nebo z východních Čech. Jsou to dvoj nebo troj prostorové domy, to znamená síň, vedle světnice, komora a k tomu dvůr a hospodářské zázemí. Takhle ty domy vypadaly a zůstaly tak. Byly to roztroušené domy po kopcích, ale brzy je začali shlukovat, po způsobu Podunají, do ulicové sestavy. Tím se neliší od českého území, ale liší se vnější úpravou. Především barevností. Původně to byla bílá omítka a v tom nějaké štuky ještě z časů empíru a červená cihlová střecha. Velice brzy ale přijali barevnost kraje ovlivněnou Rumuny, ale i Osmanskou říší. Kdysi tam silný vliv v Podunají byl, v Banátu po tři sta let. Tyrkysová nebo modrá barva, to je barva orientu, turecká sytě červené nebo růžová, to v nich je. Ono to vždycky jde ve vlnách až třeba po stu letech. Dnes tam dávno o Turecku není slyšet, ale tato barevnost se dostala do povědomí nejen u nich, ale i u Rumunů. Čili ty klasické bílé domy najednou dostávají barvu třeba zelenou nebo tyrkysovou, někde červenou, někde se to kombinuje. Mají cit pro silnější barevnost. Asi tak v polovině 20. století se ty domy vylepšovaly, aby se přiblížily městu nebo střední Evropě. Obkládaly se keramickými dlaždicemi do ornamentů, které jsou ve stylu rumunské výšivky v geometrickém vzoru. Tak se tedy liší."

Etnologové zažili i tajemné zaříkávání

Podařilo se vám odkoupit zařízení domů? Na přednášce jsem například viděla fotografii paní, která sedí na staré lavici.

"Koupili jsme jenom stoličku, kterou měla pod nohami. Dnešní generace už bydlí v moderním současném stylu bydlení, jako se třeba bydlí u nás na Chodsku. Toto byl jeden z nejstarších domů. Myslím, že ta paní už tam ani nebydlí. Bylo to v obci Svatá Helena a měla tam starodávnou lavici, stůl, zelené vymalování a k tomu starodávné obrázky. Je to paní, která ještě uměla zaříkávat a držela tradice. V tomto domě byla i černá kuchyně, to je vlastně otevřené topeniště. Ti lidé sem přišli jako kolonisté, muži zaměstnaní jako vojáci, všechno museli nechat v Čechách, to bylo kruté. Když odcházeli, začaly se v Čechách objevovat různé dekorativní prvky, nádherné výšivky. To v Banátu nenajdeme, stejně tak dekorativní malbu na nábytku nebo na keramice. Ta tam vůbec nezakotvila, protože tam nebyla dobrá hlína. Zůstaly tam některé tradiční prvky v odívání, ale v tom zařízení domů velmi málo."

Nedá mi to nezeptat se na paní, která uměla zaříkávat.

"Ona to měla od maminky. To jsou tajemné věci. Bydleli jsme u paní, která byla její příbuznou a tak mě tam s kolegyní vzala. Ještě jsme měly dva kolegy muže, ti museli jít pryč. Paní se dlouho zdráhala, říkala, že je to vážná věc, že to nemůže jen tak říkat. Tak jsem slíbila, že to nebudu přesně interpretovat. Zaříkala proti uřknutí. To je věc, která je v Čechách sto nebo sto padesát let zapomenutá nebo nepraktikovaná. Paní popisovala, jak se třeba rozžhaví uhlíky, dají do vody, některý plave a to je ten hříšný moment, který se musí zaříkávat a pak se k tomu modlí. Já se zabývám duchovní kulturou docela významně a tohle jsem naposled zažila někdy v 60. letech na Kopanicích na jihovýchodní Moravě. Tam paní věštila osud, ale toto bylo velmi zajímavé. O této paní se zmiňuje i literatura a snad ještě v jedné vesnici je další Je to vzácná záležitost."

Banát se mění před očima

Do Banátu jezdí tisíce českých turistů. A Banát se mění před očima. Například horské Rovensko už má kompletní pokrytí wifi. Pro etnografy je dobrodružstvím sledovat to, co jinde probíhalo desítky let, ve zkratce. Kraj se modernizuje, proto je cenné zaznamenat životní styl, bydlení, kulturu a třeba i odívání.

"V takových 70. letech 20. století staré ženy chodily v takových jupkách. Říkali tomu flámiška. K tomu byla nabraná sukně ze stejné látky, zástěra, šátek. Tyhle kabátky už se nosily počátkem 19. století, takže v tomto stylu asi přijeli. To se posléze rozbarvilo od všedních podob až po sváteční. Když jdou třeba v létě do kostela, tak to mají z takových světlých kretonků, ale má to skladbu kroje. Hodně lidí zná kroje ze Slovácka, kde se nosily kroje hodně dlouho a ještě i dnes na hody a slavnosti. Ale tady se vývojem zkrátily po kolena, dostaly velkou šíři a košatost. V Banátu zachovali kulturu oblečení ne takto zkrácenou a vyprecizovanou dobou, ale zůstala široká délka, bílé punčochy, měkoučké botičky a šátek na hlavu. Mají ho naškrobený, přehodí si ho do trojúhelníku. Nad čelem udělají takovou kapličku, mají tedy šátek do špičky a uvázání šátku je hotový obřad. Vážou ho do takové kravaty a špičky dají nahoru. Liší se i jupky, ty kabátky. Třeba ve Svaté Heleně je mají ušité s takovými sámečky na zádech, zatímco v Gerníku, což je vesnice asi deset kilometrů dál, mají střih do špičky na zádech. V tomto se liší a přesně pak poznají, kdo odkud přichází."

I když se Banát modernizuje, řada mladých odchází do Čech a zůstávají tam hlavně starší lidé. Jen za pár let, co sem Jiřina Langhammerová jezdila, ubylo koní a přibylo traktorů a techniky.

"Teď je tam velké vystěhovalectví. Říkají hezký slogan: "Za chlebem jsme sem přišli, za chlebem odcházíme." Jdou k těm tetičkám do Čech a když mají miminko, tak třeba maminka přijede s miminkem na léto do Banátu a babička zase jede na Vánoce do Čech. Je to 1200 kilometrů."

 

xxx

 

Máte foto z výstavy EXPO? Nabídněte ji Českému centru v Miláně.

28-03-2015 | Zdeňka Kuchyňová

repo – expo 2015

4:56

 

Díky iniciativě Českého centra v Miláně vzniká unikátní výstava fotografií k otevření českého pavilónu na EXPO 2015. Bude se jmenovat Od Bruselu po Milán. Možná máte ve svém domácím archivu snímky, které dokumentují historii výstav EXPO. I díky vám se tak návštěvníci českého pavilonu mohou seznámit s šedesátiletou historií české účasti na světových výstavách.

 

Expo58, foto: České centrum v MiláněExpo58, foto: České centrum v Miláně"Výzva je určena pro všechny majitele, autory nebo držitele historických snímků, kteří jsou ochotní se o ně podělit,"uvedla ředitelka Českého centra v Miláně Radka Neumannová.

Stačí poslat do 7. dubna v elektronické podobě jednu až tři fotografie. Komise pak vybere ty nejlepší, které se pak zúčastní výstavy. Už se sešlo kolem 350 fotografií z různých soukromých archivů. A některé jsou unikátní.

"Z těch, které k nám dorazily, mě překvapila fotografie Jana Wericha s mísou Miluše Roubíčkové, což je manželka René Roubíčka, a ti se podíleli na přípravě československého pavilonu v Bruselu, EXPO 58. Když se do té broušené mísy někdo díval, tak vytvářela efekt kaleidoskopu. Takže máme fotografii, kdy se pan Werich dívá do mísy. Jeho obličej je tam asi třicet krát v různých obrazech. To je jedna z unikátnějších fotek, kterou možná ani veřejnost nezná. Mísu po skončení výstavy tehdy dostala jako dar belgická královna."

Výstava nabídne nejen průřez českou účastí od roku 1958 po rok 2015, ale i výhled na EXPO 2020. K vidění tu bude skleněná skulptura René Roubíčka, kterou vytvořil pro EXPO v Dubaji 2020. Fotografická výstava bude zařazena také do milánského mezinárodní Photofestivalu 2015 a bude vystavena v galerii Českého Centra Milán od 4.5. do 30.5.2015.

EXPO má v Česku i poštovní známku

Foto: Expo 2015Foto: Expo 2015K české účasti na EXPO 2015 vyšla i poštovní známka.

"Já jsem hledal symbol pro město Milano, takže logicky padla volba na Poslední večeři, takže to představuje tu historickou část. K tomu je použito logo expozice, které představuje duch 21. století,"uvedl autor výtvarného návrhu emise je Adam Hoffmeister.

Originál fresky Leonarda da Vinciho Poslední večeře páně je v milánském kostele Santa Maria delle Grazie.

Les vyroste na 12 metrech čtverečních

Laboratoř ticha, foto: ČTLaboratoř ticha, foto: ČTV českém pavilonu v Miláně se už rodí jednotlivé expozice. Například futuristická Laboratoř ticha, která zavede návštěvníky do typického českého lesa. Živá příroda je tu spojená s multimediální technikou. Problém je, že do pavilonů ještě není rozvedená voda.

"Byla přistavena cisterna a momentálně je situace vyřešenačerpadlem, takže rostlinky dostávají závlahu a jsou velmi spokojené," uvedla zahradnice a spoluautorka projektu Pavlína Dvořáková.

Český les poroste na ploše 12 metrů čtverečních. Technici tu instalují světla, aby rostliny mohly v umělém prostředí půl rokužít.

Český pavilon, vizualizace: Expo 2015Český pavilon, vizualizace: Expo 2015"Zapojujeme fytolampy. Rostlinky budou žít v noci, kdy na ně budou svítit tyto zářivky, které imitují sluneční světlo. Přes den budou zářivky vypnuté a budou svítit led světla, které jsou pro člověka, ale rostlinky mají pocit, že tu spí," vysvětlil autor projektu Jan Tůma.

Do finiše jde i český pavilon. Architekt Pavel Hrůza je rád, že je tu i venkovní plocha.

"Lidem dáváme úžasný svobodný prostor s bazénem, kde si můžou dát pivo a odpočinout si. Myslím si, že ten pavilon vyrůstající z vody už brzy bude realitou."

Český pavilon může sloužit i po výstavě

Kolekce značky E.daniely, foto: Expo 2015Kolekce značky E.daniely, foto: Expo 2015Už se také ví, jak bude oblečený personál českého pavilonu. Jednu kolekci navrhla Beata Rajská, druhou návrhářky značky E.daniely Eva Janoušková a Daniela Flejšarová. Tématem světové výstavy, která začne 1. května jsou Potraviny pro planetu, energie pro život.

Značka E.daniely oblékla už české sportovce na olympijských hrách v Londýně, kteří tam chodili v jejích holínkách s motivy z obrazu Františka Kupky. I tentokrát tu bude česká barevnost, modro-bílo-červená. Beata Rajská pak spolu s designéry společnosti Veby připravila květinové potisky v barvách vody, je tu i prvek tradičního modrotisku.

Kolekce Beata Rajské, foto: Expo 2015Kolekce Beata Rajské, foto: Expo 2015Český pavilon připomíná čistými liniemi tradici českého funkcionalismu. Tvoří ho několik modulů, které mohou sloužit i po výstavě. Italská média zařadila český pavilon mezi TOP 5, které doporučuje k návštěvě. Český pavilon je hned za domácí Itálií, na třetí pozici je Malajzie, Čína a Izrael.

 

xxx

 

Jděte tedy, získejte za učedníky všechny národy

21-04-2014 | Milena Štráfeldová

repo – velikonocni special

28:26

 

Velikonoce jsou pro mnoho současníků spojeny hlavně s lidovými zvyky, malováním kraslic, pomlázkou nebo poléváním vodou. Pro křesťany však představují největší církevní svátky roku. Během Velikonoc probíhají křty, pašijové hry na řadě míst připomínají oběťJežíše Krista a do slavnostně vyzdobených kostelů přicházejí lidé, kteří jinak mají k víře daleko. A právě šíření křesťanství se bude věnovat dnešní pořad. Vrátíme se v něm ale o několik století zpět, do doby, kdy z českých zemí odcházeli šířit víru jezuitští misionáři.

Jděte tedy, získejte za učedníky všechny národy, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého,"

Sv. František XaverskýSv. František Xaverskýpíše se v bibli v Evangeliu sv. Matouše. A od 17. století této výzvy uposlechlo víc než sto českých jezuitů. Zamířili do dalekých zemí, obraceli na pravou víru pohany v Číně, Japonsku, Indii, v zemích Jižní Ameriky nebo na tichomořských ostrovech. Jejich velkým vzorem byl jezuita a patron všech misionářů, sv. František Xaverský. A stejně jako on mnozí z nich zemřeli mučednickou smrtí, doslova na dohled své "země zaslíbené"…

Byl mezi nimi i prostějovský rodák Jindřich Václav Richter. Narodil se roku 1653 a už jako šestnáctiletý kluk, přes odpor svých rodičů,vstoupil do jezuitského řádu. První řádové sliby složil v říjnu roku 1670. V příštích letech pak absolvoval obvyklé vzdělávací„kolečko", které členy řádu připravovalo na jejich budoucí poslání.

http://img.radio.cz/pictures/cirkev/jezuite1x.jpgTady je ale třeba se na chvíli zastavit. Jezuitský řád má v našem historickém povědomí převážně negativní konotace. Je přitom vcelku vedlejší, zda za ně může František Palacký, Karel Havlíček Borovský či do třetice Alois Jirásek se svým Temnem. Jezuité jsou zkrátka u nás už po generace vnímáni jako fanatičtí Koniášové, kteří násilně obraceli na víru zatvrzelé nekatolíky, pálíce přitom české knihy.

Už méně se ví, že jezuité patřili od samých počátků svéhořádu k evropské intelektuální špičce. Ke studiu na svých školách vybírali jen ty nejnadanější studenty, často bez ohledu na to, z jaké sociální vrstvy pocházeli. Těm chudým prostě poskytli na celou dobu studií zaopatření. Jezuitský školský systém přitom zaručoval univerzální vzdělání jak v humanitních, tak přírodních vědách. Vyznali se stejně dobře v teologii jako v matematice, v hudbě nebo v lékařství. Každý z jezuitů mluvil plynně několika jazyky. Na svou budoucí dráhu se připravovali i důkladným psychologickým výcvikem. Věděli, že budou čelit velkým nebezpečím, včetně ohroženíživota.

http://img.radio.cz/pictures/cirkev/misionari_amazoniex.jpgStát se misionářem nebylo přitom vůbec jednoduché. Žádosti, které podávali generálovi svého řádu do Říma, byly velmi důkladnězkoumány. Mnozí tímto sítem neprošli, a cesta do misií jim tak zůstala uzavřená. Do vzdálených zemí prostě mohli odejít jen ti nejlepší z nejlepších. Dnes, při našem hédonistickém prožívání světa, je pro nás sotva myslitelná představa, že bychom se zřekli vymožeností, které nám skýtá civilizace, a šli šířit své přesvědčení do míst, kde nás čeká jen chudoba, malárie a s největší pravděpodobností i smrt.

назад