18.06.2015

Praha, jižní Čechy nebo internet – všude tam můžete slyšet letošní laureáty Concertina Praga

Praha, jižní Čechy nebo internet – všude tam můžete slyšet letošní laureáty Concertina Praga

 

Martina Bílá

 

repo – concertino praga

 

V pátek 19. června proběhne v pražském Rudolfinu koncert laureátůletošního ročníku Mezinárodní rozhlasové soutěže Concertino Praga, kterou organizuje Český rozhlas. Podrobnosti prozradí v dnešní kulturní rubrice Jakub Čížek, ředitel Centra uměleckých těles, soutěží a přehlídek.

Jakub Čížek, foto: Khalil Baalbaki, Český rozhlasJakub Čížek, foto: Khalil Baalbaki, Český rozhlasMůžete blíže představit Concertino Praga? O jakou soutěž se jedná?

"Concertino Praga je mezinárodní hudební soutěž pro mladé talenty. Máme věkový limit do 18 let, čili kdo se z Česka nebo zahraničí přihlásit, splňuje tento věkový limit a hraje na příslušný hudební nástroj případně v souboru, tak se může přihlásit do soutěže. Je tam jedno specifikum, porota totiž posuzuje nahrávky."

Ta soutěž není nová, má za sebou poměrně dlouhou historii. Vyvíjela se nějak v průběhu let?

"Concertino Praga už existuje od roku 1966, takže letos je to 49. ročník. Postupně představuje vždy v každém roce jednu z kategorií, které se v průběhu tří let opakují. Jsou to smyčcové nástroje s klavírem. Potom jsou to dechové nástroje a třetím rokem komorní soubory. Takto to, pokud vím, funguje už od toho roku 1966 s tím, že se mezi ty smyčcové nástroje ještě doplnila klasická kytara."

Když zůstaneme u těch oceněných, uspěli potom někteří z nich ve svém oboru?

"Určitě jsou mezi laureáty Concertina Praga osobnosti nejenčeského, ale i evropského a případně světového renomé. Z těch zahraničních je to třeba Dmitry Sitkovetsky nebo Julian Rachlin. Z českých budou určitě příznivci klasické hudby znát osobnosti jako je Václav Hudeček, Pavel Šporcl, Radek Baborák a další."

Pavel Šporcl, foto: Jana Šustová, Český rozhlasPavel Šporcl, foto: Jana Šustová, Český rozhlasJak dopadl letošní ročník?

"V letošním roce jsme vyhlásili kategorii ´komorní soubory´čili složení od dua až po kvinteto. Nicméně soutěže se zúčastnily pouze dua a tria. O ta další dvě složení nebyl takový zájem. Máme radost z toho, že výherci jsou především z České republiky. První i druhou cenu v každé kategorii duo a trio získaly soubory z České republiky. Na paty jim nicméně sahali další jejich kolegové z Ruska, Německa nebo Bulharska."

Kde si lidé mohou poslechnout letošní vítěze?

"Laureáti mají takovou příjemnou povinnost obhájit své umění na koncertě laureátů, který se koná zhruba po třech čtyřech měsících poté, co porota rozhodne. Letos je to 19. června v pražském Rudolfinu a potom mohou lidé laureáty slyšet na pěti dalších koncertech v rámci jihočeského turné. Koncert z Rudolfina si můžete poslechnout v přímém přenosu i ve vysílání Českého rozhlasu Vltava a také na webu soutěže, takže bych rád posluchače pozval i ke sledování videopřenosu na stránce www.concertinopraga.cz. Pokud mají možnost dorazit osobně do Prahy nebo do jižních Čech, tak jsou samozřejmě také srdečně vítáni."

Vy jste zmínil, že letos proběhl 49. ročník, to znamená, že příští rok bude 50. Chystáte něco speciálního?

http://img.radio.cz/pictures/loga/concertino_pragax.jpg"Je to jubilejní ročník, shodou okolností to vychází na ty nejatraktivnější oborové kategorie čili housle, violoncello, klavír, klasická kytara, takže očekáváme větší zájem, než je třeba u těch komorních souborů. Co připravujeme speciálního? Chtěli bychom pro laureáty kromě koncertu v Rudolfinu a jihočeském turné ještěpřipravit jeden speciální koncert, kde bychom rádi pozvali některé z těch světových hvězd, které kdysi Concertino Praga vyhrály. K tomu bych ještě doplnil to, co Český rozhlas dělá tradičně. Výhrou pro laureáta je i natočení profilového CD ve studiích Českého rozhlasu. Nahrávky vítězů, které se hlásí do soutěže, zase končí na kompilačním CD, které vydává Český rozhlas."

xxx

 

Sloup Nejsvětější Trojice ukrývá kapli s unikátní akustikou. Kazatel byl slyšet na celém náměstí

10-06-2015 16:59 | Zdeňka Kuchyňová

repo – sloup olomouc

Postavit krásný honosný sloup. To bylo cílem stavitele sloupu Nejsvětější Trojice v na Horním náměstí Olomouci Václava Rendera. Morové sloupy se v Evropě začaly stavět na počátku 17. století. Vzorem byl sloup na náměstí Santa Maria Maggiore v Římě, vztyčený roku 1614. Olomoucký monument z pískovce byl postavený zhruba o sto let později a patří tak k posledním příkladům této módní vlny. Svojí výzdobou i rozměry je však jedinečný a to je také důvod, proč je od roku 2000 zapsán na seznam památek UNESCO.

 

Sloup Nejsvětější Trojice, Olomouc, foto: Zdeňka KuchyňováSloup Nejsvětější Trojice, Olomouc, foto: Zdeňka Kuchyňová"Stavba začala v roce 1716 a skončila až v roce 1754. Jeho autorem byl Václav Render, olomoucký kamenický mistr a zámožný občan. Celou stavbu, která stála 11 tisíc zlatých, platil ze svých finančních prostředků. To byla velká částka, za kterou se dalo postavit několik paláců, které stojí kolem náměstí. To vše spolkla pouze stavba sloupu Nejsvětější trojice a byla to osobní ambice stavitele Rendera, který chtěl postavit nejhonosnější sloup svého druhu ve celé střední Evropě," a to se mu také povedlo, uvedl průvodce Roman Smutný.

Vysvěcení sloupu se zúčastnila i císařovna Marie Terezie

Na sloupu Nejsvětější trojice jsou jak postavy svatých, tak postavy, které souvisí s historií českých zemí, i samotné Olomouce.

Roman Smutný, foto: Zdeňka KuchyňováRoman Smutný, foto: Zdeňka Kuchyňová"Je tam sv. Václav, zemský patron sv. Vojtěch. Dále Jan Sarkander, ten byl v Olomouci umučen a má zde i svou kapli. Úplněnahoře jsou nejbližší sv. rodině, Anna a Jáchym, což jsou rodiče Panny Marie, sv. Josef a sv. Jan Křtitel. Je zde i sv. Alois Gonzaga, ochránce všech studentů, protože Olomouc byla už v té době, kdy se sloup stavěl, významným univerzitním městem."

Kolik je tam soch, máte je spočítané?

"Celkem je tam 18 soch, které jsou rozdělené do tří pater. V každém patře je šest soch. Kromě toho je tu 12 reliéfů 12 apoštolůa tři reliéfy zobrazení třech křesťanských ctností Víry, Naděje a Lásky."

Uvnitř sloupu je prostor. Existuje v Česku podobný sloup, který by byl uvnitř takto dutý?

Sloup Nejsvětější Trojice, Olomouc, foto: Zdeňka KuchyňováSloup Nejsvětější Trojice, Olomouc, foto: Zdeňka Kuchyňová"Určitě neexistuje takový, který by měl uvnitř takovou unikátní kapli. Kaple má kruhový tvar. Uvnitř dříve stával pouze kazatel. To, co říkal, lidé slyšeli na náměstí, kde také stáli. Díky skvělé kamenné akustice se vše, co řekl uvnitř, přenášelo na náměstí a výborně to tam rezonovalo. Na tehdejší dobu to byla docela zajímavá technická myšlenka."

Zkoušel jste tu akustiku?

"Já už jsem to nemohl vyzkoušet, protože dnes jsou tam skleněné výplně a ty tam dříve nebyly. Dokud se to nezasklilo, tak bylo možné přednášet uvnitř, ale dnes už to možné není. Dá se tam chodit během turistické sezóny, pokud tam je průvodce."

Jaké jsou rozměry sloupu? Jak je vysoký, široký?

Sloup Nejsvětější Trojice, Olomouc, foto: Zdeňka KuchyňováSloup Nejsvětější Trojice, Olomouc, foto: Zdeňka Kuchyňová"Celková výška je 32 metrů a šířka 16,5 metru. Je to skutečně nejhonosnější sloup svého druhu. Nahoře jsou dvěpozlacené měděné plastiky, to je výjev Nejsvětější Trojice: Otce, Syna a Ducha svatého a ještě je tam sv. Michael archanděl, který bojuje plamenným mečem proti kacířům. Na sloupu je také akt nanebevzetí Panny Marie, kterou vynáší do nebes dva andělíčci. To je vlastně takový pomyslný předěl mezi nebeskou a pozemskou sférou."

Dochovaly se zápisy z kronik, jak lidé na sloup reagovali?

"Byla to obrovská sláva. 9. září 1754 přijela do Olomouce za doprovodu kardinála Troyera a svého manžela Františka Lotrinského císařovna Marie Terezie. Byla to obrovská událost pro celé Olomoucko i české království, protože císařovna nejezdila tak často do moravských měst. To, že poctila svou přítomností vysvěcení sloupu, jen dokládá fakt, jak byl ten sloup cenný už v té době."

áJaký byl osud jeho stavitele?

"On se dostavění sloupu nedožil. Zemřel v roce 1733. V té doběsloup dosahoval pouze do výšky prvního patra. Stavby se potom ujali jeho hlavní asistenti a pomocníci, ať už to byl Jan Ignác, Filip Sattlerči Ondřej Zahner. To jsou mimo jiné autoři mnoha olomouckých barokních kašen, které vznikaly v podobné době. Tihle stavitelé dokončili hlavní myšlenku Václava Rendera, který by z toho měl určitě velkou radost, ale bohužel slavnostního aktu odhalení se nedožil."

Pruský generál sloup ušetřil

Čtyři roky po vysvěcení sloupu byla Olomouc obléhána pruskou armádou a sloup Nejsvětější Trojice byl několikrát zasažen koulemi z pruských děl. Olomoučtí občané se bez ohledu na možné nebezpečí vydali v procesí žádat pruského generála, aby jeho vojáci na monument nestříleli.

Generál James Keith jim vyhověl, a byl sloup dalších škod ušetřen. Brzy po válce byl opraven a ostřelování připomíná pozlacená replika dělové koule.

xxx

 

SOČR vyráží na turné do Japonska. Víte jak je veliká přepravní bedna na kontrabas?

repo – SOCR ondrej kotrc

 

Symfonický orchestr Českého rozhlasu (SOČR) vyráží na třítýdenní turné do Japonska. Od 17. června zahraje v jedenácti městech, představí i české klasiky Smetanu či Dvořáka. Manažer orchestru Ondřeje Kotrč v rozhovoru prozradil nejen podrobnosti z koncertu. Dozvíte se, jak probíhá přeprava nástrojů, jaké jsou koncertní sály v Japonsku, co tu hudebníci jedí a co ho v Japonsku překvapilo.

Přehrát audioPřehrajte si celý příspěvek

"Myslím, že je to jedenáctá cesta SOČR do Japonska."

Jaký bude repertoár?

"Vezeme sebou Vltavu od Bedřicha Smetany. Potom zahrajeme Dvořákovu 8. a 9. symfonii, pak je tam Rachmaninův klavírní koncert č. 2 a první Chopinův klavírní koncert."

Vybírali jste skladatele, jako jsou Smetana, Beethoven, Dvořák nebo Chopin s přihlédnutím k tomu, o co je v Japonsku zájem?

"Výběr nebyl úplně na nás. Podřídili jsme ho přání pořadatele a našeho partnera. Nicméně ten český repertoár se tam vozí tradičně a je o něj ze strany japonského publika obrovský zájem. Publikum jako takové je tu možná spořádanější a formálnější, ne tak spontánní. Pro muzikanty je koncert v Japonsku báječná zkušenost. Koncertní sály tu jsou možná s našimi neporovnatelné. Mají vyšší kapacitu, úžasnou akustiku a jsou hojně navštěvované. Hrajete-li před dvěma či třemi tisíci lidí, je to báječný pocit."

Jak znají Japonci českou hudbu?

"Já si myslím, že českou hudební tvorbu, ten standardní repertoár, ovládají bezvadně. Větší problém by asi nastal, kdybychom šli k soudobé hudbě nebo hudbě 21. století."

V kolika městech budete vystupovat?

"Máme jedenáct koncertů, proto to bude jedenáct měst."

Manažer SOČRu Ondřej Kotrč - Foto: Khalil Baalbaki

Manažer SOČRu Ondřej KotrčFoto: Khalil Baalbaki

Stěhování celého orchestru je asi složité. Jak dlouho před koncertem začínáte balit nástroje?

"Tenhle proces je složitý. Příprava znamená také zajistit třeba celní deklarace. Příprava je tak dva tři měsíce. Musí se stanovit, co pojede, jaký nástroj, zajistit mezinárodní leteckou přepravu."

Jaký je největší přepravovaný nástroj, a který ten nejmenší?

"Mezi ty největší nástroje určitě patří harfa, pak tympánové kotle a kontrabasy. Tuším, že kontrabasová přepravní bedna má 212 centimetrů na výšku. K nejmenším nástrojům určitě patří piccolo flétna. Pak to jsou flétny, hoboje, klarinety a tak dál."

Který je váš oblíbený nástroj?

"V poslední době jsem se soustředil na klarinet. Ale jinak nemám speciální preferenci. V rámci symfonického tělesa všechno musí ladit."

Kolik muzikantů jede do Japonska?

"Tentokrát jede 79 hudebníků, plus my jako doprovod a technici orchestru. Takže nás jede 83 a přicestují za námi ještě kolegové, kteří budou natáčet dokument z této cesty."

Znáte v Japonsku nějaké Čechy, se kterými jste se tam setkali?

"Já osobně ne. Ale vím, že kolegové z orchestru tam mají několik dobrý známých, i Čechů, kteří tam hráli. Dobrou vazbu má na Japonsko Stanislav Finda, který je výrobcem fléten. Dodává nám i na japonský trh."

Co pro vás bylo v Japonsku nejpřekvapivější?

"Velikost těch městských aglomerací. Tokyo je obrovské město. Množství lidí v ulicích i doprava. Dálniční limit tam byl 80 kilometrů v hodině, což mě překvapilo."

Vezete si vlastní stravu, nebo se stravujete v Japonsku?

"Stravujeme se kompletně v Japonsku. Je to asi zvyk z dob minulých. Máme ubytování bez snídaní, tudíž se každý musí najíst individuálně."

Zažil jste v Japonsku něco, co vám utkvělo v paměti?

"Zaujalo mě exaktní rozdělení pracovních pozic v Japonsku. Když se připravuje pódium nebo nějaké zázemí koncertního sálu, tak jsme zvyklí si spoustu věcí zařídit sami. Tady vidíte reakce těch zaměstnanců, kteří jsou za tu konkrétní činnost zodpovědni a placeni. Vzniká tak takový zvláštní šum, kdy jsme pak zjistili, že jsme jim sáhli na jejich práci, a oni jsou za to nadřízenými napomínáni. To přesné rozdělení funkcí mě trochu zaskočilo."

xxx

 

Kainarovy texty v podání Vladimíra Mišíka zlidověly

14-06-2015 | Zdeňka Kuchyňová

repo – misik hudebni nedele

Bylo mu kolem sedmnácti, když začal hrát v první kapele na bicí. Založil skupiny The Matadors, Blue Effekt, Flamengo a Etc... Stříhali dohola malého chlapečka či Variace na renesanční téma, známá spíše podle prvního verše Láska je jako večernice, to jsou nejznámější písničky Vladimíra Mišíka.

Vladimír Mišík, foto: Lovecz, Wikimedia Commons Free DomainVladimír Mišík, foto: Lovecz, Wikimedia Commons Free DomainKdyž psal básník Václav Hrabě verše o lásce, co je jako večernice, těžko mohl tušit, že jednou v Mišíkově podání zlidoví. Hraje se dodnes, víc než dvacet let po svém vzniku. Moc se neví, že báseňVariace na renesanční téma Hrabě s největší pravděpodobností napsal do hry Královna Margot. Z té zůstal bohužel pouze název, její text se ztratil. Rukopis básně se naštěstí dochoval, a to hned v několika verzích - jedna je Hrabětem naťukaná na rub krabičky od cigaret. Na své zhudebnění Vladimírem Mišíkem si ale musela ještěpár let počkat.

Text první písničky napsal Mišík na schodech studia

Na své hudební začátky zavzpomínal Vladimír Mišík v rozhlasovém pořadu Dva na jednoho. K mikrofonu ho tehdy pozvali Vladimír Kroc a Naděžda Hávová.

Vám, pane Mišíku, bylo šestnáct let, když jste založil svou první kapelu. Vzpomenete si na úplně první písničku, kterou jste složil?

"Teď jste mě zaskočil. Mám pocit, že to bylo trošku později, asi v sedmnácti. Matadors měli točit desku. Pro big beat to tehdy byla neuvěřitelná událost. Začali jsme zkoušet, a hráli jsme písničku Malý zvon. Tak blbě se to jmenuje proto, že jsme ji původně zpívali takovou pseudoangličtinou. Když jsme přišli do studia, tak kluciřekli: Natočíme tuhle pecku. Ale já jsem říkal: To musíme česky, to, co zpíváme není žádný text. A oni řekli: Napiš. Tak jsem na schodech toho studia napsal tenhle ten strašidelnej text. Dodneška ani přesně nevím proč, něco mě napadlo, tak jsem to napsal. Takže to byla taková první píseň."

Foto: SupraphonFoto: SupraphonSkupina Etc. měla na dva roky začátkem osmdesátých let nucenou pauzu. Na jednom z vašich koncertů jste promítli neschválený studentský film a tím jste si vlastně definitivně zadělali na zákaz. K posluchačům se pak ale vrátila už úplně jiná kapela, protože muzikanti se rozprchli do jiných skupin. Bylo to pro Etc. dobře?

"Zcela určitě ne, protože ta kapela před tím zákazem byla jednou z nejzajímavějších. Byli jsme sehraní, měli spoustu vlastního materiálu, měli jsme nabídky z Holandska, třeba na festival. Už jsme hráli podle sebe a ne po vzoru těch, které jsme měli rádi. Měli jsme svůj hudební charakter, vše se opravdu dařilo, a pak najednou přišel zákaz. Muzikanti se musí živit, tak se pak rozprchli do různých souborů. Já jsem dva roky nesměl vůbec nic, nebo něco přes dva roky."

Co vás tehdy živilo?

"Živily mě naštěstí tantiémy, chodily peníze z desek. Nebyl jsem nikdy v Ochranném svazu autorském, nevím, proč mě tam nevzali, ale ty firmy i tenkrát za temného bolševika peníze vyplatit musely. Naštěstí se toho prodávalo tolik, že mi peníze stačily na celý rok. Ten první byl lepší, druhý už slabší. To jsem prodal aparaturu, a pak už jsem začal uvažovat o nějakém mytí oken nebo brigádě, ale pak se to nějak zlomilo."

Když Vladimír Mišík nemohl zpívat, objevil se na zdi v Holešovicích nápis Nechte zpívat Mišíka. Přestože byl opakovaně zamalováván, objevil se vždycky znovu.

Není mnoho lidí, kteří mají po sobě pojmenovanou planetku. Jedním z nich je právě Vladimír Mišík. Astronomové z hvězdárny na Kleti po něm pojmenovali planetku objevenou v roce 1995. Jméno Mišík pro planetku č. 18456 schválila Mezinárodní astronomická unie.

Mišík vynechal čtvrtou sloku Kainarovy básně

Foto: SupraphonFoto: SupraphonMnohé Mišíkovy písně s texty známých českých básníků jak byl Václav Hrabě či Josef Kainar doslova zlidověly. Nesmrtelné je například album Kuře v hodinkách na texty Josefa Kainara.

"Některé kousky jsou skvělé. Otextoval kapelu Flamengo, desku Kuře v hodinkách. Bylo to úžasné setkání, stejně jako výsledek. My jsme mu dali nahrávky, některé písničky anglické, jiné takové to dua dua a on přesně v češtině frázoval na tu demonahrávku, takže klobouk nahoru."

Známý Kainarův text Stříhali dohola malého chlapečka, je původněz básnické sbírky Nové mýty vydané již roku 1946. Vladimír Mišík ji zařadil na svou desku po třiceti letech od vydání. Raritou zůstává, že Mišík v písni úplně vynechal čtvrtou sloku básně.

Chodili jsme tři dny z koncertu do sklípku a opačně

I když hraje Vladimír Mišík několik desítek let, nezahálí. Během letošních prázdnin má například 17 vystoupení. S Vladimírem Krocem zavzpomínal výhody muzikantského života.

"Jaké období pro vás bylo asi to nejšťastnější?

"To je taková obligátní otázka. Když byl člověk mladý, tak to bylo úžasný. Jezdili jsme, neměli žádné fyzické mantinely. Třeba na Moravě jsme chodili tři dny z koncertu do sklípku, ze sklípku na koncert, takhle bylo veselo. "

Rád byste se do těch let na chviličku chtěl vrátit?

Vladimír Mišík, foto: archiv Radia PrahaVladimír Mišík, foto: archiv Radia Praha"Ano. Bylo to hrozně fajn, každé to období bylo zajímavé. I každá kapela, se kterou jsem hrál, byla něčím zajímavá. Já bych ta období moc neupřednostňoval. Život u muziky má svoje minus i plus a ta plus jsou někdy docela příjemná."

Jaká jsou ta plus?

"No, nemusíte ráno vstávat. Muzikant ať jde spát, kdy jde spát, vždycky má před sebou osm hodin spánku, pokud to přílišnepřetáhne. Pokud muzika člověka opravdu baví a dělá ji na plné pecky, tak zažívá takovou euforii. Uznání publika je takový druhštěstí. Najednou se jakoby rozplynete a vidíte, že to má smysl, že je to skvělá věc. Alespoň pro mě to má smysl a pro muzikanty kolem taky, a to je velké plus."

Mě teď napadlo, že lidé, kteří se plaví po moři, říkají, že ten čas strávený na moři se nezapočítává do věku. Napadá vás nějaká paralela s muzikou?

"No, možná ty koncerty, ty chvíle hraní, to je takový mezičas, to je pravda."

Jste mimo prostor a čas?

"Někde, někde jinde, to je pravda."