01.03.2015

Kousek od Prahy se nad řekou vypíná hrad Český Šternberk. Patří rodině Sternbergů, která je jednou z nejstarších českých rodin. Zdeněk Sternberg na hradě žije. Jeho pra pra prapředek Zdeslav z Divišova hrad postavil už na počátku 13. století.

Unikátní rodokmen Sternbergů ležel na půdě

07-02-2015 | Zdeňka Kuchyňová

cestujeme

repo – cesky sternberk 2

5:09

Kousek od Prahy se nad řekou vypíná hrad Český Šternberk. Patří rodině Sternbergů, která je jednou z nejstarších českých rodin. Zdeněk Sternberg na hradě žije. Jeho pra pra prapředek Zdeslav z Divišova hrad postavil už na počátku 13. století.

Název hradu vznikl spojením dvou německých slov: stern je hvězda a berg hora. Průvodkyně Bára Řeháková se s námi už podělila o zajímavosti ze soukromí rodu Sternbergů, a jak jsme slíbili, dnes otevíráme vstupní bránu a jdeme se do hradu podívat.

Jsou tu tři druhy prohlídek: komentovaná prohlídka okolí hradu, každodenní život na hradě za první republiky a myslí tu i na děti. Pro ně mají speciální prohlídky, při kterých je vítá klíčniceŽofie, která se občas zlobí na místního správce Josefa. Dospělí se nově dozví, jak vypadal na hradě život za první republiky. Byl totižtrvale obydlen. Jiří Sternberg působil i po komunistických konfiskacích jako jediný příslušník české aristokracie ve funkci kastelána na svém vlastním hradě. Jeho nejstarší syn Zdeněk tu dnes opět žije.

"Byli tu manželé Jiří a Kunhuta a jejich devět dětí. Pan Zdeněk Sternberg jako nejstarší syn nám vše velmi dobře popsal. Povídal, kde se co odehrávalo, kolik měli zaměstnanců, jaká byla tehdy výchova. To je prohlídka hlavně pro návštěvníky, kteří jsou zblízka a mají pocit, že už hrad znají, tak aby mohli slyšet něco nového."

V jedné z místností je i rodokmen rodu, zobrazený jako strom života. Jeho autorem je vídeňský malíř Joseph Steiner, který byl výborný kopista.

"Obrazy dotyčných osob se mu buď posílaly do Vídně, nebo jezdil různě po Evropě po hradech a zámcích a pátral po předcích Zdeňka Sternberga. V rodokmenu je i pradědeček dnešního majitele Zdeněk ze Sternbergu, který hrad v roce 1841 koupil zpět do šternberského vlastnictví. Visí tu i originál jeho portrétu. Čili malíř Steiner vzal originál a přemaloval ho na měděnou destičku. Ono se říkalo,že Joseph Steiner byl sice podprůměrný malíř, ale vynikající kopista a to tady potvrdil."

K rodokmenu se váže i jedna historka. Sternbergové o něj málem přišli, ale zachránila je návštěva jakési delegace.

"Když sem přišla státní správa, tak tu rodokmen viset nesměl. Byl uložen na půdě, naházen bez ladu a skladu v krabicích. Jednou po sestře pana Sternberga chtěli, aby tady provedla nějakou vysokou delegaci. Mysleli, jak to bude dobře vypadat, když je dcera bývalého majitele provede po hradě. A ona řekla: dáte mi ten rodokmen. Tak se jí ho podařilo získat. Tuším, že přes belgického velvyslance se rodokmen dostal na Západ. Tam si ho vyzvedl pan Sternberg, který byl užv té době v emigraci. Rodokmen nechal zrestaurovat. Po revoluci, když se sem vrátili, ho mohli zase dát na své původní místo."

Když se sem rodina po revoluci vrátila, tak si upravila k obývání první patro. Aby návštěvníci mohli do patra druhého, procházejí přes původní šatnu. Ta je dnes věnovaná dědečkovi současného majitele Filipovi, který se podílel na založení Velké pardubické. Další z pokojů připomíná Kaspara Sternberga, zakladatele Národního muzea. Pobýval na Březině a na Šternberku nikdy nebyl. Dnes je tu však jeho křeslo, dalekohled nebo globus. Je tu i místnost, které se říká Na divadle a ta sloužila dětem, kterých tu bylo devět.

"Děti hodně hrály divadlo. Vymýšlely si různé příběhy a potom třeba babičce, rodičům, případně známým, kteří tu byli na návštěvě, různé scénky představovaly. Hrály se také živé obrazy. Děti vytvořily nějakou scénku a diváci měli hádat, co představuje. Co se týče dětských pokojů, tak pan Sternberg, protože byl nejstarší syn, měl výsadu bydlet na tomto patře, to ostatní sourozenci neměli. Co tady po panu Sternbergovi zůstalo, je lustr. Jeden cylindr je trošku jiný než ostatní. Pan Sternberg si tady v ložnici jako malý kluk kopal s míčem, což měl zakázáno od rodičů.Podařilo se mu cylindr rozbít. Aby nedostal vyhubováno, tak na hraděnašel jiný cylindr, dal si ho k sobě do pokoje a měl štěstí, protože rodiče mu na to nikdy nepřišli a lustr tady přežil i těch 40 let státní správy."

Pokud nechcete na hrad, můžete se vydat na komentovanou procházku jeho okolí. Je tu krásná terasa, do které je zakomponovaná obranná věžze 14. století. Ta se v 19. století proměnila na romantický altán a později na kapli. Jak dodala Bára Řeháková, nedaleko od hradu je obranná bašta s břitem, které se říká hladomorna, i když tu nikdy nebyla:

"Ten břit je velice důležitý, protože měl za úkol srážet střelbu z kamenných praků. Posádka, která tu věž střežila, byla odkázána sama na sebe. Tohle je jediné přístupové místo k hradu, proto tady byla věž postavena. Dneska je ta hladomorna kvůli svému břitu jednou z unikátních památek ve střední Evropě."

Zajímavých akcí se na Českém Šternberku koná spousta, například na podzim pravidelné Putování šternberskou historií. Jak dodala kastelánka hradu Zuzana Míková, na víkend se sem sjedou i průvodci, kteří tu prováděli třeba na střední a vysoké škole:

"Za ta léta získali spoustu informací a na víkend se sem všichni sjedou. Máme přes padesát účinkujících. V každé místnosti se odehrává scénka z historie hradu nebo rodu Šternberků. Hrají tam děti i dospělí. Pana hajného nám hraje opravdový šternberský hajný. Hraje ho tak dobře, že se lidi chodí ptát, kde beru ty herce."

 

xxx

 

Divadelní sezona je v plném proudu. V Národním divadle už ale přesně vědí, jak bude vypadat ta nadcházející. Naše největší divadelní scéna své plány chystá dlouho dopředu. Diváci si tak teď můžou pomyslně zapsat do diářů premiéru, která bude v únoru 2016. Ani zdaleka ale nebude jediná, Národní divadlo na všech svých scénách nabídne více než dvě desítky klasických titulů, současných her, ale i autorských inscenací.

 

repo - narodni divadlo

2:33

Největší novinka...

...KF, ČRo.

 

xxx

 

Jedna z nejvýznamnějších barokních památek v Česku -hospital Kuks na Trutnovsku po letech čekání konečně změnil podobu. Při opravě za 440 milionů korun získalo sídlo nové fasády, interiér i zahrady. Návštěvníkům se hospital otevře už za necelý měsíc.

 

repo - kuks

1:43

začíná: Na Kuksu...

končí: ...Český rozhlas.

 

xxx

 

Milovníci mayovek a hlavně indiánů by si neměli nechat ujít dvě zajímavé výstavy v Muzeu Chodska v Domažlicích. Začnou současně vernisáží v úterý 3. března (17:00) a jmenují se Obrazy indiánského světa a Kouzlo vinutých perlí a korálků. Jsou úzce propojené, protože právě českými korálky se zdobili i severoameričtí indiáni. Byl to světový artikl a sklářské hutě jich produkovaly tisíce kilogramů denně. Domažlicko bylo proslulým sklářským regionem a ukáže korálky a vinuté perle hlavně z tohoto regionu. Akce je součástí projektu Plzeň Evropské hlavní město kultury 2015. 

 

repo - indiani koralky                 

2:57

Z: Historie skleněných korálků....

K: ....Jana Kosová, Český rozhlas. 

 

xxx

 

Republiku zaplavila hláška z filmu Limonádový Joe. Víc než 50 let starý odkaz legendárního snímku totiž využil ke kampani jeden z řetězců rychlého občerstvení. Souhlas dala přímo dědička autorských práv Tereza Brdečková… 

 

repo - slogan

1:38

Z: Kulisa - Jedna, dvě tři....

K: ...Radiožurnál.

 

xxx

 

O titul nejlepší učitel roku bude letos usilovat také češtinářka Jana Skácelová ze střední technické a obchodní školy v Olomouci. Už příští čtvrtek si čeká semifinále a v něm dalších čtrnáct adeptů na titul Zlatý Ámos. Janu Skácelovou nominovali do soutěže studenti napříč různými ročníky. Takže si poslechněte, čím své studenty ale i kolegyučitele zaujala.

 

repo - zlaty amos

1:59

začíná: Zvuk..

končí: ...z ol bam, cro.

 

xxx

Když odešel Jaromír Jágr do NHL, měl problémy s angličtinou. Pittsburgh pan angažoval Jiřího Hrdinu a jazyková bariéra tím byla vyřešena do doby, než se tehdy vycházející hvězda naučila cizí řeč. Bez znalosti angličtiny se ale hráči neobejdou ani v evropských soutěžích. Důkazem může být Slovinec Robert Sabolič, který hraje v dresu pražské Sparty ...

 

repo - hokej 2

2:23

Z: Kulisou... (It was no...)

K: ...Kuna, Rž

 

xxx

 

Česko se ke svým hrdinům chová macešsky, stěžují si novodobí váleční veteráni. Armádu opouštějí mnohdy ještě jako třicátníci, pak ale těžko hledají práci. A pokud padnou, chybí zájem státu o osud pozůstalých. Ministerstvo obrany to chce změnit.

 

Už je to víc než půl roku, co po útoku v Afghánistánu zemřelo pět českých vojáků. Tisíce lidí tehdy projevily solidaritu a na sbírkové konto pro pozůstalé věnovaly přes pět milionů korun. Ministr obrany zase sliboval, že se o další novodobé veterány lépe postará. Jenže po sedmi měsících armáda stihla jen založit nadační fond. Systémová řešení stále chybí.

 

repo – veterani

2:29

 

Nejčastější starostí vojáků, kteří opouští armádu, je, kde získají novou práci.

 

 „Jsou zvyklí na určitý způsob práce, někdo jim velí. Mají potom potíže v zaměstnání Je to především o psychologické práci s vojáky. Třeba rok dopředu. V zahraničí je to bězné," tvrdí Miroslava Pašková z veteránské organizace Vlčí máky.

 

Ladislav Sornas ze Sdružení válečných veteránů si zase myslí, že stát zanedbává vysloužilce zraněné ve službě. Zadarmo by podle něj měli mít třeba léky. A zvláštní péči by dopřál i rodinám padlých vojáků.

 

„Hejtmanův kluk není nezaměstnaný, že ne? Tak bude mít dalšího, o kterého se postará - o dítě toho vojáka."

 

Ale jde i o peníze. Přesněji řečeno o pojistné. Ani tam zatím armáda svým lidem podle veteránských spolků nic nevyjednala, podotýká Miroslava Pašková. 

 

„Konkrétní případ jednoho z těch vojáků, kteří padli v červenci. Uzavřel životní a úrazové pojištění, běžná pojistka. Problém je v tom, že, u těch ve výlukách máme válečné situace terorismus."

 

Že stát v této oblasti zaspal, připouští i šéf sněmovního branného výboru David Kádner z hnutí Úsvit.

„To je problematika, která se neřešila dlouhodobě. Není to jen o vojácích, ale zranění jsou i policisté a hasiči. S těmi se nepracovalo skoro vůbec."

 

Jak stávající stav co nejrychleji napravit, chtějí poslanci probrat s ministerstvem obrany i samotnými veterány. Společné setkání se plánuje na příští týden. Dlouhodobou podporu pro vysloužilé vojáky opakovaně podporuje i ministr obrany Martin Stropnický z hnutí ANO. Sám přitom přiznal, že jen zákony na to nestačí.

 

„Něco se vejde to těch obecných pravidel, tedy třeba zákonů. Ale je tam potřeba samozřejmě i nemalá dávka nějakého lidského individuálního přístupu."

 

řekl Stropnický krátce po loňském útoku, při kterém na misi v Afghánistánu zahynulo pět českých vojáků. Ministerstvo obrany tehdy slíbilo, že podnikne konkrétní kroky, aby se stát dokázal v takových případech o rodiny padlých vojáků postarat. Doteď ale úřad pouze sbírá návrhy, říká mluvčí resortu Jana Zechmeisterová.

 

"Většina z nich jsou v této chvíli ve stádiu vyjednávání, takže podrobnosti k nim sdělit nemůžeme."

 

První vstřícný krok přece jen armáda stihla prosadit loni v létě. Na podporu rodinám padlých vojáků uspořádala koncert Andělská křídla. A benefice bude pokračovat dál. Už dnes charitativním galavečerem.

 

„Polovina výtěžku z tohoto večera půjde na podporu nadačního fondu . A znovu letos bude koncert Andělských křídel. Ten koncert chceme dělat každý rok v průběhu září, října,"

 

vysvětluje hlavní pořadatel a voják Libor Smékal.

 

EK, ČRo.

xxx

 

Už je to víc než půl roku, co po útoku v Afghánistánu zemřelo pět českých vojáků. Tisíce lidí tehdy projevily solidaritu a na sbírkové konto pro pozůstalé věnovaly přes pět milionů korun. Ministr obrany zase sliboval, že se o další novodobé veterány lépe postará. Jenže po sedmi měsících armáda stihla jen založit nadační fond. Jak zjistila reportérka Evelína Kulíšková, systémová řešení stále chybí.

 

repo – veterani 2

2:55

..... Smékal

 

Nejčastější starostí vojáků, kteří opouští armádu, je, kde získají novou práci.

 

 „Jsou zvyklí na určitý způsob práce, někdo jim velí. Mají potom potíže v zaměstnání - když si ho naleznou - tak například tam setrvat. Určitě řešení mohou být rekvalifikační kurzy. Ale já si myslím, že je to především o psychologické práci s vojáky. Připravit je na ukončení kariéry třeba rok dopředu. V zahraničí je to bězné," tvrdí Miroslava Pašková z veteránské organizace Vlčí máky.

 

Ladislav Sornas ze Sdružení válečných veteránů si zase myslí, že stát zanedbává vysloužilce zraněné ve službě. Zadarmo by podle něj měli mít třeba léky. A zvláštní péči by dopřál i rodinám padlých vojáků.

 

„Hejtman možná kdyby věděl, že v jeho kraji je pět rodin pozůstalých po válečném veteránovi, že by je aspoň jednou pozval a řekl: Tak Boženo, co potřebujete? Ona řekne: Kluk má už 18 a nemůžu pro něj sehnat práci. Hejtmanův kluk není nezaměstnaný, že ne? Tak bude mít dalšího, o kterého se postará - o dítě toho vojáka."

 

Ale jde i o peníze. Přesněji řečeno o pojistné. Ani tam zatím armáda svým lidem podle veteránských spolků nic nevyjednala, podotýká Miroslava Pašková. 

 

„Konkrétní případ jednoho z těch vojáků, kteří padli v červenci. Uzavřel životní a úrazové pojištění, běžná pojistka. Problém je v tom, že, u těch ve výlukách máme válečné situace terorismus."

 

Že stát v této oblasti zaspal, připouští i šéf sněmovního branného výboru David Kádner z hnutí Úsvit.

„To je problematika, která se neřešila dlouhodobě. Není to jen o vojácích, ale zranění jsou i policisté a hasiči. S těmi se nepracovalo skoro vůbec."

 

Jak stávající stav co nejrycheji napravit, chtějí poslanci probrat s ministerstvem obrany i samotnými veterány. Společné setkání se plánuje na příští týden. Dlouhodobou podporu pro vysloužilé vojáky opakovaně podporuje i ministr obrany Martin Stropnický z hnutí ANO. Sám přitom přiznal, že jen zákony na to nestačí.

 

„Něco se vejde to těch obecných pravidel, tedy třeba zákonů. Ale je tam potřeba samozřejmě i nemalá dávka nějakého lidského individuálního přístupu."

 

řekl Stropnický krátce po loňském útoku, při kterém na misi v Afghánistánu zahynulo pět českých vojáků. Ministerstvo obrany tehdy slíbilo, že podnikne konkrétní kroky, aby se stát dokázal v takových případech o rodiny padlých vojáků postarat. Doteď ale úřad pouze sbírá návrhy, říká mluvčí resortu Jana Zechmeisterová.

 

"Většina z nich jsou v této chvíli ve stádiu vyjednávání, takže podrobnosti k nim sdělit nemůžeme."

 

První vstřícný krok přece jen armáda stihla prosadit loni v létě. Na podporu rodinám padlých vojáků uspořádala koncert Andělská křídla. A benefice bude pokračovat dál. Už dnes charitativním galavečerem.

 

„Polovina výtěžku z tohoto večera půjde na podporu nadačního fondu. A znovu letos bude koncert Andělských křídel. Ten koncert chceme dělat každý rok v průběhu září, října,"

 

vysvětluje hlavní pořadatel a voják Libor Smékal.

 

EK, ČRo.

 

xxx

 

V České armádě pracují zhruba tři tisíce žen - vojákyň z povolání. Potkáte je u všech druhů vojsk a typů jednotek, slouží na různých pozicích a funkcích. A to od administrativních, až po práci u mechanizovaných a výsadkových jednotek nebo ve vzdušných silách. O jejich motivaci se zajímala kolegyně Katka Pichalová.

 

repo – zeny armada

Z:Vojenskou...

K:rozhlas.

čas:  2:27

 

ASY Pichalová:  Vojenskou kariéru si dnes zvolí zhruba 14 procent žen z celkového počtu vojáků. Třeba expertka v ochraně proti zbraním hromadného ničení Marcela Minaříková k armádě nastoupila hned po základní škole. Co Vás k tomu vedlo?

 

SY Marcela Minaříková: Ta nezávislost, ty zbraně taky a hlavně že to byla pro mě netypická a zajímavá práce. Tenkrát pro ženu vůbec, ještě to nebylo tak častý jak teď.

- Myslíte, že oni to pociťují, že jste v armádě? - Že třeba mají doma tak trošičku vojenský dril? Já si myslím, že určitě ne, doufám.

 

ASY Pichalová: Další vojákyně - Jana Maršálková v posluchárně na střední škole našla zapomenutý leták a rozhodla se navštívit rekrutační středisko. Po škole nastoupila k armádě jako velitel čety. Jaké to bylo velet mužům?

 

SY  Jana Maršálková:  Tak mně to problém nedělá, spíš se mě zdá, že to dělá problém těm mužům.

- Jak to děláte, když třeba vidíte, že ten respekt není takový, jako by měl být?

-Musím, prostě trvám si na svém, na tom co sem řekla. A oni ač s tím nesouhlasí mnohdy, tak to udělají, protože přece jenom jsme vojáci.

 

ASY Pichalová: Úplně jinou úlohu v armádě plní Gabriela Horáková, která byla třináct let evangelickou farářkou a duchovní v české armádě se rozhodla stát teprve nedávno.

 

SY Gabriela Horáková: V extrémní situaci se najednou člověk začne ohlížet po formách pomoci, po kterých se do té doby nerozhlížel. A víra může být jedna z nich. A najednou ta extrémní situace přivádí člověka k uvažování o věcech jinak, jiným způsobem. Začíná se mu přeskládt žebříček hodnot.

 

ASY Pichalová: K armádě mohou ženy nastoupit i v pozdějším věku. Stačí navštívit rekrutační středisko a zjistit, o jaké profese je momentálně zájem, říká Irena Budíková z brněnské Univerzity obrany.

 

SY  Irena Budíková: Hlásí se nám dostatek žen, také některé nastupují. Hlásí se nám lékařky, právničky, i uchazečky, které mají řidičské oprávnění skupiny C, které mohou být zařazeny na funkce řidičů. Uchazečky s elektrovzděláním mohou být zařazeny.

 

ASY Pichalová: Výjimkou není ani účast žen na zahraničních misích, kde plní stejné úkoly, jako muži - kromě nasazení v prvních bojových liniích. Z Vyškova Kateřina Pichalová ČRO.

 

xxx

 

K Nejvyššímu soudu se brzy dostane případ, který je v Česku ojedinělý. Mladá žena s duševním postižením se dovolává práva, aby se mohla vdát. Chce si vzít přítele Vojtu, ale soudy jí opakovaně manželství zakázaly. Podle jejího advokáta je to ale v rozporu se základními lidskými právy.

 

repo – zakazana svatba

2,35

začíná zvukem...............

...................Radiožurnál.

 

-------------------

scénář:

 

prohlídka bytu

 

Dvaatřicetiletá Anna Lendelová prochází naklizeným, světlým bytem. Od kuchyňského stolu ji sleduje nemluvný přítel Vojta. Chodí spolu tři roky a v Habartově na Sokolovsku žijí v chráněném domě.

 

anička jedna

 

Anna má sen. Chtěla by se vdávat. Jenže má omezenou svéprávnost, což vloni soud podle nového občanského zákoníku znovu potvrdil. O řadě věcí tak nemůže sama rozhodnout - týká se to právě i svatby.

 

anička dvě

 

O Annu se teď starají sociální pracovnice z Agentury pro chráněné bydlení Dolmen. Pro zákaz sňatku podle nich není žádný důvod, pokračuje Marcela Radová. 

 

radová jedna

 

Jak soud zdůvodnil své rozhodnutí, popisuje další sociální pracovnice Hana Reismüllerová

 

pracovnice

 

Zákaz manželství ale není to jediné, co Anna nesmí, připomíná Marcela Radová.

 

radová dvě

 

Ten pak potvrdil rozhodnutí sokolovského soudu. Anna ale sen na vdavky nevzdává. S právníkem Marošem Matiaškem podávají dovolání k Nejvyššímu soudu.

 

právník jedna

 

Celý případ by se nakonec mohl dostat i k Ústavnímu soudu. Podle ministerstva spravedlnosti je vždy na soudci, aby posoudil, proč a v jakém rozsahu člověka omezuje na svéprávnosti. Mělo by to být ale vždy v jeho zájmu. Petra Benešová, Radiožurnál.

 

xxx

 

Objetí a trochu slz, ale těch radostných - tak vypadalo setkání 18leté Helen z Keni a jejích  českých adoptivních rodičů na pražském Letišti Václava Havla. Manželský  pár z Liberce si dívku vybral prostřednictvím vzdělávacího programu společnosti Centrum Na rovinu. Od jejích pěti let jí platí vzdělávání.

 

repo- adopce helen

2:12

zač kulisa

konč rž

 

 

Zvuk Jarmila a pavel /mluví jeden přes druhýho, ale je to pekný, že mají dva kluky a chtěli i holčičku/

Popisují Pavel a Jarmila z Liberce, proč si vybrali právě Helen.  Se svou adoptivní dcerou se sešli už před několika lety, přiletěli se za ní podívat do Keni. Taková setkání nebývají podle Simony Heřtusové ze společnosti Centrum Narovinu, která zajištuje vzdělávací programy pro africké děti, moc častá:

Že to stojí dost peněz, ale daří se

 

Helen dorazila na pražské letiště s typickým africkým účesem - copánky ale také naboso v letních žabkách. V Keni je totiž teď ke konci února kolem 25 stupnů. Teplé oblečení pro ni měli její adoptivní rodiče pečlivě připravené, včetně zimní bundy a bot.  Stejně jako program na měsíční pobyt v Česku:

Co všechno jí ukážou + moje otázka že mají ještě dva syny, a co říkají na svou adoptivní sestru, ….

Radost z opětovného shledání byla na obou stranách nefalšovaná, a bylo vidět, že Helen má blízko hlavně k paní Jarmile. Let do Česka je Helenina první cesta za hranice rodné Keni, a úspěšně zvládla i přestup na velkém letišti v Curychu. Nadaná studentka právě končí studia na střední škole, a prozradila i jaké je její vysněné povolání.

 

My dream job ….Chtěla bych být veterinářkou, starat se o zvířata, v mé zemi je ho velmi důležité

 

Ročně stojí adopce na dálku pro žáka základní školy v Keni kolem sedmi tisíc korun, středoškolák vyjde na dvojnásobek. Vzdělání je pro tamní děti často jediná možnost, jak si zajistit lepší budoucnost.

xxx

 

Nejmenší město České republiky, Rabštejn nad Střelou na severním Plzeňsku, se může pochlubit c