11.01.2015

Новини від радіо Прага

Tereza Mirovičová z Malawi – 10:35 /krajani/

Od vrat Karlštejna po závěť prezidenta Masaryka – 4:39 /Cestujeme/O tetřevech honzlovcích a šípu za vanou – 26:32 /hudební pořad/

Rozdělení Československa – pohled po 22 letech – 3:19 /publicistika/

Sokol obnovil činnost před čtvrtstoletím – 2:49 /publicistika/

Ivan Medek zemřel před pěti lety – 1:27 /publicistika/

Generál Petr Pavel bude druhým nejvyšším velitelem NATO – 2:18 /publicistika/

Tříkrálová sbírka pro charitu – 2:00 /publicistika/

Bob a Bobek – postavičky z večerníčku oslavily 35. výročí – 1:45 /publicistika/

 

 

Tereza Mirovičová založila v Malawi organizaci boNGO, která pomáhá zlepšit tamní školský systém

 

Kristýna Maková

 

repo – mirovicova

10:35

Tereza Mirovičová - Foto: Jan Sklenář

Tereza MirovičováFoto: Jan Sklenář

V dnešní krajanské rubrice zamíříme na trochu netradiční místo, a to přímo do afrického Malawi, kde žije krajanka Tereza Mirovičová. Do studia Radi Praha ji pozvala Kristýna Maková. A spolu s Terezou Mirovičovou byl ve studiu její novorozený syn Vašíček, kterého můžete místy také zaslechnout. V rozhovoru se dozvíte více o tom, proč žije Tereza právě v Malawi, ale i o projektech organizace boNGO, kterou založila, a jejíž projekty v Malawi pomáhají.

Přehrát audioPřehrajte si celý příspěvek

Žijete již deset let v Malawi. Povězte, jak jste se do této, z pohledu běžného Čecha dost exotické země, dostala?

"Na začátku byla úplná náhoda. Žila jsem v Praze, pracovala v administrativě a hrozně mě to nudilo. Nebavilo mě to. Říkala jsem si, že bych se odsud chtěla dostat pryč. Našla jsem si inzerát organizace, která hledala dobrovolníky pro Afriku. Přihlásila jsem se. A právě tahle organizace mě vyslala do Malawi na půl roku. Bylo to v roce 2002. Šest měsíců jsem pracovala v takové venkovské oblasti, a to s místními školkami a jejich učitely. Vzalo mě to za srdce natolik, že jsem se rozhodla, že se do Malawi ještě vrátím. A nejlépe na vlastní pěst. To se mi nakonec podařilo. Za tři roky jsem tam přijela s penězi, které se mi tu podařilo sesbírat od dvou dobrých lidí. A tak začala moje samostatná práce v Malawi, která nakonec vyústila v to, že jsme tam v roce 2007 založili organizaci boNGO, která funguje dodnes."

Školní třída před vstupem do projektu Veselé třídy - Foto: boNGO Worldwide

Školní třída před vstupem do projektu Veselé třídyFoto: boNGO Worldwide

Čím se organizace boNGO zabývá?

"Především pomáhá se vzděláním, zlepšuje standard vzdělávání, který v Malawi již existuje."

S tím souvisí váš projekt Veselé třídy. V čem spočívá?

"Veselé třídy jsou naším největším projektem. Začal již v roce 2011. Pracujeme v rámci něj na státních základních školách, které obyčejně vypadají docela neutěšeně. Stěny jsou tam úplně holé, často nemají žádné učební pomůcky, učitelům i dětem chybí učebnice. Chtěli jsme na to nějak zareagovat a tuto situaci zlepšit.

Vznikl tedy nápad, že bychom třídy, respektive jejich stěny, vymalovávali obrázky, které by úzce souvisely s učebními osnovami daného ročníku, kde právě malujeme, a zároveň by byly na pohled pěkné a pro děti přátelské. Takto už vzniklo přes 900 vymalovaných Veselých tříd ve městech i na venkově. Je to velice úspěšný projekt, který hodně podporují obchodní firmy v Malawi, které se chtějí podílet na nějaké společensky odpovědné činnosti. Podporují tedy tento projekt a dávají nám na něj peníze."

Jakým způsobem stěny zdobíte? Co na ně malujete?

Veselá třída účastnící se projektu organizace boNGO - Foto: boNGO Worldwide

Veselá třída účastnící se projektu organizace boNGOFoto: boNGO Worldwide

"V 1. a 2. třídě je to především abeceda, pak také čísla. Namalujeme číslici, vedle ní napíšeme, jak se ta číslice čte, a zároveň vedle namalujeme příslušný počet teček, tedy že číslice 4 jsou opravdu čtyři tečky. Často se totiž stává, že tamní děti se naučí něco nazpamět, ale nechápou, co to vlastně znamená. Když to pak takhle vidí, nebo si to dokonce mohou osahat, je to pro ně celé pochopitelnější a reálnější.

Když se pak postupně dostáváme do vyšších ročníků, objevuje se tam angličtina, měsíce v roce, dny v týdnu a takové různé obecné věci patřící k všeobecnému povědomí, něco, o čem stejně učitel učí, ale děti to do té doby nemají nikde napsané, ani nakreslené."

Ve školách se učí v místním jazyce a v angličtině. Který z jazyků je ve školství více rozíšeřený?

"Do 5. třídy se učí v hlavním jazyce, který se nazývá čičeva, od 5. třídy se učí v angličtině. Učebnice jsou také anglicky. To je velmi zajímavý a dost sporný bod, alespoň pro mě. Děti mají knihy v jazyce, kterému samy pořádně nerozumějí. To je, řekla bych, kontraproduktivní."

Vy se snažíte, i tímto projektem, zlepšit přístup dětí ke vzdělání. I přesto, že nějaké učebnice mají, vaše cesta je pro ně schůdnější a snazší.

"Dozajista to obohacuje to, co mají. A ne všude učebnice mají. Většina dětí potřebuje k tomu, aby se něco naučili, vidět to, co jim učitel říká. Zároveň to učitelům umožňuje obohatit škálu učebních metod, není to pak již jen o tom, že děti opakují to, co učitel řekne."

Aktivit v rámci projektu Veselé třídy organizace boNGO si všímají i malawská média - Foto: boNGO Worldwide

Aktivit v rámci projektu Veselé třídy organizace boNGO si všímají i malawská médiaFoto: boNGO Worldwide

Rozšiřuje se tento projekt i do jiných zemí? Spolupracujete s jinými organizacemi na tom, aby se dále rozvíjel?

"Zatím jsme jenom v Malawi. Rozšiřujeme se ale geograficky docela dost, už jsme dosáhli z jižního Malawi do středního Malawi. Projekt tedy roste. Podle nás ale neroste dost rychle. Rádi bychom se s ním podívali dál. Cítíme, že máme kapacitu malovat více tříd. Mimochodem, vymalovat jednu třídu trvá malíři, se kterým spolupracujeme, zhruba týden. Za rok se tedy dá opravdu vymalovat velká spousta tříd. Hledáme i další organizace nebo jednotlivce, kteří by chtěli takovou třídu tzv. adoptovat, pomoct s jejím vymalováním, a mít potom na její stěně své logo nebo jméno."

Vy nejenže v Malawi pracujete na těchto úžasných projektech, ale zároveň jste i zpěvačkou. A zpíváte v tamním domorodém jazyce. Jak k tomu došlo?

"Vždycky jsem ráda zpívala. A když jsem začala žít v Malawi, napadlo mě, jak by bylo báječné, kdybych začala zpívat v jejich jazyce, a jak by těm Malawcům připadalo neuvěřitelné, že nějaká cizinka zpívá v tom jejich jazyce. Říkala jsem si, že by to na sebe mohlo strhnout spoustu pozornosti. Chtěla jsem to spojit i s činností naší organizace boNGO a zpívání použít jako přitahovač pozornosti právě k ní. A to se docela podařilo, protože Malawce to opravdu fascinuje. Když mám koncerty, chodí na mé koncerty. Zpívala jsem také na několika festivalech. Je to taková fajn činnost. Jak někdo řekl, jsem jedinou subsaharskou hvězdou českého původu."

Setkáváte se v Malawi i s dalšími Čechy? Žijí tam další?

"Je jich tam jenom, co by se na prstech dvou rukou dalo spočítat. Není jich tam moc."

Předpokládám tedy, že nějaký krajanský spolek či obdobné sdružování krajanů tam nefunguje, že?

"Ne, ne, to tam nefunguje."

Tereza Mirovičová založila v Malawi organizaci boNGO a v rámci projektu Veselé třídy pomáhá zlepšit prostředí v tamních školách - Foto: boNGO Worldwide

Tereza Mirovičová založila v Malawi organizaci boNGO a v rámci projektu Veselé třídy pomáhá zlepšit prostředí v tamních školáchFoto: boNGO Worldwide

A jak se žije subsaharské hvězdě českého původu v Malawi?

"Nestěžuje si. Zamilovala se tam před časem, dokonce si teď pořídila miminko. V Malawi už je to tedy napůl domov. Asi nikdy to nebude domov úplně, to jsou Čechy. Je to ale místo k žití."

Jsou nějaké věci, na které jste narážela, nebo vás naopak příjemně překvapily v rámci života v Malawi? Ať již kulturně, společensky či jakkoli jinak...

"Je zajímavé, že v Malawi, a nevím přesně, jak je to v jiných afrických zemích, člověk už jen tím, že je bílý, automaticky získá jakýsi respekt místních. Nedá se to samozřejmě říct úplně obecně. Mluvím teď například o lidech na venkově, kteří k bílým pořád nějakým způsobem vzhlížejí, což je pozůstatek historických událostí za posledních sto či dvě stě let. To je tedy takvé zvláštní.

Když jsem tam v těch 23 letech přijela, připadala jsem si, že nic nevím, že nic neznám, že jsem jen nějaká třiadvacetiletá sekretářka z Prahy. A lidé tam se mě najednou ptali, jak tam mají vzdělávat děti. A vypadalo to, že mi visejí na rtech a opravdu je zajímá to, co jim říkám, a chtějí dělat to, co jim navrhuju. To člověka velmi zasáhne, možná i proto, že je mladý a nic moc ještě nezažil, a je tedy takový tvárný. Najednou máte velký pocit zodpovědnosti, zároveň ale také pocit, že můžete opravdu něco udělat a změnit. To je tedy trochu jiné."

Vy jste mi říkala také o filmu, který jste natočili. Letos byl uveden na festivalu v Karlových Varech. Představila byste ho prosím?

"Natočili jsme film, který se jmenuje B'ella. Jedná se o příběh 17leté dívky, středoškolačky ve venkovské oblasti v Malawi. Bella je svéhlavá hrdinka, která by se měla stát pro malawské holky příkladem toho, že život se dá vzít do vlastních rukou a že člověk, když se snaží a ví, co chce, může mnohého dosáhnout."

Od vrat Karlštejna po závěť prezidenta Masaryka

27-12-2014 | Zdeňka Kuchyňová /rubrika cestujeme/

 

repo – vystava hrady

4:39

600 nejcennějších památek z šedesáti českých hradů a zámků se poprvé sešlo na jednom místě, na Pražském hradě. Výstava Hrady a zámky objevované a opěvované nabízí tisíc let české historie. Najdete tu originály mistra Theodorika, Kosmovu kroniku, relikviářsvatého Maura, křišťálové žezlo Albrechta z Valdštejna, Máchův deník či Plečnikovo křeslo.

Vrata z hradu Karlštejna, foto: Miroslav KrupičkaVrata z hradu Karlštejna, foto: Miroslav KrupičkaVýstavu symbolicky otevírají vrata z hradu Karlštejna. Když Josef Mocker Karlštejn přestavoval, původní vrata vyměnil.

"A zavěsil je ke stěně jako exponát. Visí tam 150 let. My jsme nechali vrata restaurovat. Zjišťovali jsme i stáří dřeva, ze kterého jsou vyrobeny. Je to skutečně po roce 1350. To znamená, že jsou to vrata, kterými procházel císař Karel IV. Váží víc než tunu a jejich transfer byla jedna z nejsložitějších logistických akcí během výstavy," uvedl kurátor Petr Pavelec.

Zlacená  mříž studny zámku v Jindřichově Hradci, foto: Zdeňka KuchyňováZlacená mříž studny zámku v Jindřichově Hradci, foto: Zdeňka KuchyňováVýstavu, která potrvá do 15. března, doprovází i audio průvodci. Ze sluchátek zní komentář, hudba, básně nebo ukázky z knih. Výstava je koncipována jako otevřená kniha. A vzácné knihy tu opravdu jsou, například Kosmova kronika, v níž se poprvé objevuje praotec Čech.

"V těch úvodních pasážích se objevuje i známá věštba kněžny Libuše, kdy říká: vidím hrad, jehož sláva se dotkne nebe, vyrostou z něj dvě zlaté olivy, z nichž jedna se jmenuje Václav, více slávy a druhá Vojtěch, tedy voje útěcha. Prolog výstavy tedy říká,že hrad je místem slávy a útěchy. To bylo řečeno před téměřtisíci lety. Kosmas mimo jiné tudy chodil do práce. Byl kanovníkem u sv. Víta."

Rytířská zbroj z Konopiště, foto: Zdeňka KuchyňováRytířská zbroj z Konopiště, foto: Zdeňka KuchyňováV prvních týdnech výstavy je přestaven starý tisk Kosmovy kroniky z hradu Křivoklát. Po svátcích pak nastane na několik dnů jedinečnášance vidět nejstarší zachovanou verzi Kosmovy kroniky, Budyšínský rukopis ze 13. století.

Středověk tu prezentují královské a šlechtické hrady, například jsou tu dlaždice z královské kaple hradu Zvíkova, na kterých reálněklečel Přemysl Otakar II., když na Zvíkově pobýval. Renesanci a změnu myšlení dokládá zlacená a pestře zbarvená mříž studny zámku v Jindřichově hradci, která vznikla jako svatební dar. Je tu i jezdecká výzbroj ze zámku Konopiště. V Evropě podobný komplet neexistuje. I řada obrazů. Busta sv. Vojtěcha,  foto: Zdeňka KuchyňováBusta sv. Vojtěcha, foto: Zdeňka Kuchyňová"Obrazy jako je Zahradní hostina Hohenemsů, to je prostě život v renesančních rezidencích jako na filmovém plátně. Zahrada zámku, zámecká rezidence, aristokracie u stolu, oděvy, způsob stolování. To je jeden velký film o tom, co tato proměna životního stylu znamenala."

K zamyšlení uprostřed výstavy pak vyzývají posvátná místa na hradech a zámcích.

Relikviář sv. Maura, foto: Martina SchneibergováRelikviář sv. Maura, foto: Martina Schneibergová"Centrum tvoří Kaple svatého Kříže na hradě Karlštejn. Jsou tu originály mistra Theodorika. Po stranách pak dobře známý a mimořádně cenný relikviář sv. Maura a relikviářové busty sv. Václava a sv. Vojtěcha darované kdysi pražskému kostelu českým králem Ludvíkem Jagellonským."

V 19. století se zámecké areály proměňovaly na centra hospodářských velkostatků. Hrady se stávaly i cíly putování, na výstavě proto najdete například cestovní deník Karla Hynka Máchy.

Moderní život 20. století v kulisách hradů pak reprezentuje automobil Benz knížete Karla V. Schwarzenberga.

Automobil knížete Karla V. Schwarzenberga, foto: Zdeňka KuchyňováAutomobil knížete Karla V. Schwarzenberga, foto: Zdeňka Kuchyňová"Ten reálně na zámku Orlík parkoval. A z audio průvodce zní Haškův Dobrý voják Švejk. Je tam pasáž, kdy Švejk nocuje u starého ovčáka ve Schwarzenbergském ovčíně a starý ovčák říká, že dřív knížepán jezdil kočárem, ale že ten mladý knížepán smrdí benzínem. Myslí se tím tento automobil Benz, protože Karel V. s ním jezdil a bylo to tehdy takové velké zjevení."

Na výstavě se poprvé podařilo propojit automobil, portrét Karla V. jeho uniformu a osobní věci, se kterými v automobilu cestoval. Závěr oné pomyslné knihy českých dějin pak patří kopii závěti prezidenta Masaryka, kde píše o proměně hradu aristokratického v hrad demokratický.

 

 

O tetřevech honzlovcích a šípu za vanou

31-12-2014 | Martina Bílá

repo - Hudební pořad popletené texty

26:32

/POZOR: silvestrovský pořad lze použít kdykoliv, stačí odstřihnout silvestrovské rozloučení kolegyně Bílé/

 

Je poslední den v roce, a ačkoliv není neděle, dostane v našem vysílání tentokrát prostor hudba. Zaměříme se na písničky, jejichž texty občas motají lidem hlavu a lidová tvořivost si s nimi proto pohrála podle svého.

Foto: David Palmer, CC BY 2.0 GenericFoto: David Palmer, CC BY 2.0 GenericJak vlastně tyto problémy s texty písniček vznikají? Někdy zkrátka proto, že interpreti špatně a nedostatečně výrazně vyslovují. Někdy se text ve své upravené podobě už předává a někdy jde o to,že textař zvolil slovo, které už dnes není slovem obecně známým a užívaným. Pak se otevírá prostor především dětské fantazii. Doplatila na to i naše hymna, lyrické spojení bory šumí, je často vykládáno jako Boryš umí. Co už by měl onen Boryš umět, to malý posluchač a posléze zpěvák neřeší. Ostatně na této vlně se nese i slavný literární Hrdý Budžes. Někdy z přeslechnutí vznikají zjevné nesmysly, jindy naopak dostane píseň nebo její část úplnějiný význam.

V našem pořadu začneme lidovou písničkou, se kterou si nevěděl nebo spíše věděl rady i Hurvínek a už dlouho patří k oblíbeným slovním hříčkám především dětí. Koho tedy už vyvádějí? Přece Měkoně! Potom se přes úskalí žirafičí krabice, čpícího podkoního přesuneme za vanu, kudy občas létá šíp, budeme mít více než rupie a nakonec slavnostně odhalíme, kdo byli tajemní tetřevi (H)honzlovci.

 

Rozdělení Československa – pohled po 22 letech

 

repo – rozdeleni ceskoslovenska

3:19

 

22 let jsou Česko a Slovensko samostatné státy. Na měsíce, týdny a dny před  jejich rozdělením vzpomínali bývalý předseda české vlády v rámci federace Petr Pithart , expremiérka Slovenska Iveta Radičová a bývalý slovenský ministr kultury Ladislav Snopko.  K jednomu stolu do Národního divadla je pozvala Knihovna Václava Havla v rámci cyklu debat- Kabinet Havel.

 

radičová-príbeh

ZP3191421

0:06

Slova Ivety Radičové by mohla být mottem vzpomínání tří teď už bývalých významných politiků na rozdělení  Československa. Ani jeden z nich si ho nepřál.  Petr Pithart vysvětlil proč.

pithart 1

ZP3191422

0:21

To, že o rozdělení Československa rozhodly politické strany, kritizovala i Iveta Radičová. Ta připomněla  růst slovenského nacionalismu v té době, ale i osobní nevraživost tehdejšího slovenkého premiéra  Vladimíra Mečiara vůči Václavu Havlovi, která také podle ní přispěla k Mečiarově snaze oba státy rozdělit.  Na důsledcích osamostatnění pak Iveta Radičová našla jak plusy, tak mínusy.

radičova

Petr Pithart  pro změnu Slovákům závidí, že se dokázali demokraticky zbavit  politika, který podle něj jejich zemi ničil- Vladimíra Mečiara.

pithart-2

ZP3191424

0:28

Po rozdělení Československa byly první čtyři roky kontakty mezi oběma zeměmi malé. To se postupně začalo měnit.  Bývalý ministr kultury slovenské vlády z devadesátých let Ladislav Snopko  teď už pokládá debatu o rozdělení  za zbytečnou, lidé z obou zemí si k sobě, jak řekl,  zase našli cestu.

snopko

ZP3191426

0:17

Ladislav Snopko pozoruje vzájemné vztahy Čechů a Slováků už čtvrtý rok hodně  zblízka- bydlí totiž v Praze. Tu pokládá podle počtu svých krajanů za třetí největší město Slov