03.09.2015

Levý Hradec: první křesťanský kostel v Čechách

Levý Hradec: první křesťanský kostel v Čechách

repo – levy hradec

29:11

Levý Hradec je místem, kde byl postaven první křesťanský kostel v Čechách a kde se začala po rozkladu Velké Moravy upevňovat česká státnost. Jeho zasvěcení svatému Klimentovi odkazuje k cyrilometodějské tradici. Došlo zde i k biskupské volbě svatého Vojtěcha.

Přemyslovská knížata od 9. století budovala kolem dolního toku Vltavy ucelenou soustavu opevnění a sídel. Výstavba hradišť, která často podporovala přesuny obyvatel za účelem zajištění výroby a služeb, byla základem pružné státní organizace, jež přežila maďarské vpády a byla oporou expanze Přemyslovců do okolních oblastí.

I když centrum přemyslovského státu bylo záhy přemístěno jižněji do oblasti dnešní Prahy, Levý Hradec lze označit za prazáklad christianizace Čech.

Základy zdejšího kostela odkazují k době, kdy kníže Bořivoj s manželkou Ludmilou přijal na Veligradu křest od biskupa Metoděje. Tehdy si od Moravy k Vltavě Přemyslovec s sebou přivezl i kněze, jenž se dle Kristiánovy legendy jmenoval Kaich.

Postavení kostela zasvěceného svatému Klimentovi odkazovalo k osudu čtvrtého římského papeže, který byl tehdy oblíbeným světcem a jehož ostatky věrozvěstové přivezli z Krymu na Velkou Moravu a později do Říma.

Podoba svatostánku na Levém Hradci, který patří katastrálně do Roztok u Prahy, zůstává stále neznámá. A to i přesto, že s ní bývají spojovány základy rotundy prozkoumané ve 40. letech 20. století.

Poválečné výzkumy archeologa Ivana Borkovského byly pro společenské vzkříšení lokality stěžejní. Poznání však pokročilo. V současnosti je základní zdivo kostela datováno do mladšího období, než za vlády knížete Bořivoje.

Přestavby dnes převážně barokizovaného kostela a intenzivní pohřbívání v jeho interiéru i exteriéru naneštěstí postupně zahladily stopy, které by archeology dovedly k přesnějšímu časovému určení stavby rotundy. V každém případě zdivo ukryté pod podlahou chrámu představuje jeho nejstarší dochovanou část.

Spirituální podstata místa je dodnes inspirující, a tak není divu, že se na Levý Hradec sjíždějí lidé nejen kvůli pravidelným mším. V interiéru kostela můžeme spatřit též pozoruhodný rodokmen Přemyslovců, který zpracoval jeden z roztockých farníků.

K poctě českého panovnického rodu se v srpnu na Levém Hradci scházejí lidé, kterým není působivý ostroh nad řekou Vltavou lhostejný. Ba naopak, vnímají tuto lokalitu jako místo mimořádné duchovní síly a historické důležitosti.

Pokud se chcete zúčastnit některé ze slavnostních mší i v dalších termínech, je možné na Levý Hradec zavítat k poctě svátku svatých Vojtěcha a Ludmily a samozřejmě také Klimenta.

A pokud byste chtěli propojit svými kroky Čechy a Moravu, můžete se zúčastnit etapové pěší pouti, která každoročně již přes 30 let vede z Levého Hradce na moravský Velehrad.

Poslouchejte Historii Plus nahoře v článku nebo v iRadiu.

xxx

Hugo Vavrečka – podporoval partyzány, přispívat musel i nacistům

30-08-2015 | Zdeňka Kuchyňová

Letos uplynulo už 135 let od narození novináře, diplomata a ekonoma Huga Vavrečky. Životní příběh jednoho z ředitelů Baťových závodů a také dědečka pozdějšího prezidenta Václava Havla vám v cyklu Portréty přiblíží historik Jiří Janáč a David Hertl.

repo – hugo vavrecka

29:06

xxx

Malá játra našitá v břiše zachránila pacientovi život

29-08-2015 | Zdeňka Kuchyňová

Čeští lékaři slaví úspěchy. Podařila se jim naprosto unikátní transplantace jater. Zjistili také, jak snížit vznik rakoviny z benzo(a)pyrenu, který se do těla dostává vdechováním znečištěného vzduchu.

repo – nova jatra

3:53

Naprosto unikátní transplantaci jater provedli lékaři v pražském Institutu klinické a experimentální medicíny. Zachránili tak životčtyřiatřicetiletému Lukáši Musilovi. Dramatické chvíle odstartovalo obyčejné nachlazení. Bolesti hlavy a horečka nepřestávaly, proto si vzal několik druhů léků se stejnou účinnou látkou.

xxx

Učitelé podporují společné vzdělávání zdravých i handicapovaných dětí, chtějí ale větší podporu

27-08-2015 14:26 | Zdeňka Kuchyňová

Učitelé jsou nakloněni společnému vzdělávání zdravých i handicapovaných dětí. Podmiňují to ale vyšší podporou. Ukázal to výzkum, který pro ministerstvo školství, provedli Univerzita Palackého, organizace Člověk v tísni a další instituce. Začleňování postižených žáků do škol neboli inkluzivní vzdělávání by měla zlepšit novela školského zákona od 1. září 2016.

repo – inkluze skolstvi

4:47

"Integrace spočítává v tom, že paní učitelka dostane takovou podporu, aby mohla, uměla a chtěla naplnit vzdělávací potřeby handicapovaných dětí v té běžné škole, kde jsou. To vůbec nevylučuje, že nadále budou, a věřím, že i v České republice, speciální školy v krajských městech pro specifické případy dětí s těžkým postižením a podobně," uvedl hlavní řešitel projektu docent Jan Michalík z Univerzity Palackého v Olomouci.

Dětí se specifickými vzdělávacími potřebami je v Česku kolem sta tisíc.

a"Největší množství z nich jsou děti se specifickými vývojovými poruchami učení nebo chování, až 35 tisíc. Další obrovskou skupinou jsou děti s mentálním postižením, to je dalších téměř 30 tisíc. Pak jsou tam děti s poruchou autistického spektra, přes pět tisíc. Obrovská skupina s narušením komunikačních schopností. Děti čím dál hůř mluví, to je 15, 20 tisíc. Žáků se sluchovým postižením je 1300."

Schválená novela školského zákona by podle odhadů ministerstvaškolství mohla znamenat dodatečné nároky na státní rozpočet ve výši miliardy korun v roce 2017 a 1,5 miliardy korun o rok později.

ČR není tak bohatý stát, aby mohla budovat speciální školu v každém okresním městě

Učitelé žádají metodickou podporu ze strany vedení školy, stabilnější a předvídatelné přidělování asistentů pedagoga, kteří jsou nyní schvalováni každý školní rok, a pomoc při hledání způsobů efektivní spolupráce s rodiči.

Tvůrci průzkumu proto vytvořili katalog podpůrných opatření. Má 1586 stran odborného textu. Více než 90 autorů na něm pracovalo 14 měsíců.

Faktem je, že v běžných školách se už dnes učí drtivá většina postižených dětí, uvedl docent Michalík:

"Pokud jste na koupališti, a vidíte, jak jde vozíčkář do vody, tak se na něj budete dívat první tři dny, a pokud na koupališti budou od rána do večera tři vozíčkáři, tak si jich za týden ani nevšimnete. Věci mimořádné se stávají běžnými. Je určitě řada rodičů, kteří mají dítě ve speciální škole, jsou spokojeni, a je to tak dobře. Česká republika není tak bohatý stát, aby mohla budovat speciální školu v každém okresním městě, proto většina dětí s postižením či znevýhodněním bude vždycky v běžných školách, ne v těch speciálních."

Jak se na novelu zákona dívají pedagogové?

"Velká většina tvrdí, že novelu zná. To nás překvapilo. Velká většina tvrdí, že pět stupňů podpůrných opatření, což je hlavní princip novely, bude znamenat lepší a efektivnější vzdělávání dětí. A nepřekvapilo nás, že drtivá většina si myslí, že budou mít víc práce, než dosud. Řekl bych, že mají pravdu."

Děti ze zákona budou mít nárok na asistenta. Jak se domníváte, že to bude možné realizovat?

"Ani ve Švédsku či Norsku, které jsou v tomto smyslu velmi vyspělé, není možné, aby dítě s nějakým znevýhodněním mělo svého asistenta od nevidím do nevidím. Tak to nefunguje. V ČR bude třeba najít konsenzus, spravedlivá pravidla. V úřadu veřejné ochránkyně práv by vám potvrdili, že mají několik desítek podnětůprávě na nerovnoprávnost přidělování asistenta. Když je ve školešest dětí s postižením a asistent je přidělen nahodile, jak se komu líbí, tak rodiče a žáci nejsou spokojeni. Musí být spravedlnost, to je to, o co jde."

V českých školách loni pracovalo 9 tisíc asistentů. Přes 8 tisíc pro postižené děti a přes 700 pro sociálně znevýhodněné. Vlastního speciálního pedagoga mělo 18 procent běžných základníchškol a školního psychologa 14 procent.

Integrace už funguje, rodiče odmítají dát dítě na vzdálený internát

Na mnoha místech České republiky už integrace funguje ještě před tím, než novela zákona nabude účinnosti. Před pár lety to tak ještě nebylo.

"Před 15 lety bylo u sluchového postižení 80 procent dětí ve speciálních školách, 20 procent v běžných. Dnes je poměr 60 procent v běžných a 40 procent ve speciálních. A nikdo to nenařizoval. Školy pro sluchově postižené jsou stejné, jako byly kdysi. Nikdo žádnou nezrušil, ale rodiče už odmítají dát své dítě v šesti letech na internát 70 kilometrů daleko," dodal docent Jan Michalík.

"Bolela mě hlava, byl jsem slabý, tak jsem to řešil pomocí prášků. Když jsem šel k doktorce, už jsem zvracel krev a ona měposlala do Jihlavy na infekční. Tam jsem večer ještě mluvil s bratrem a druhý den už si nic nepamatuju. To už jsem zkolaboval."

A probudil se už s novými játry. Ale tak jednoduché to nebylo. Pacientovi zbývaly po akutní otravě paracetamolem poslední chvíleživota. Selhaly játra, ledviny. Lékaři se rozhodovali, jestli vůbec operovat.

Otrava paracetamolem je jednou z nejčastějších příčin selhání jater

Docent Jiří Froněk se nakonec rozhodl, že operaci provede. K dispozici však byla jen malá játra, navíc se špatnou krevní skupinou. Otázkou také bylo, kam přesně játra transplantovat, aby bylo cévní zásobení- to všechno museli lékaři vymyslet, říká docent Jiří Froněk, který operaci vedl:

"Měli jsem pět zásadních složitostí, z nichž každá sama o sobě je popsaná v literatuře jako rizikový faktor pro selhání transplantace. A tady jsme měli kombinaci pěti najednou."

Játra pacientovi našili do dolní části břicha, tedy do míst, kde normálně nejsou a čekali, na vhodná játra pro normální transplantaci. Bez této speciální operace by Lukáš zemřel. Podle lékařů nic nebrání tomu, aby se pacient časem vrátil ke své profesi bagristy. Možná bude natolik fit, že 1. září povede svého syna poprvé do školy.

Otrava paracetamolem, který je v řadě volně prodejných lékůrůzných názvů, je jednou z nejčastějších příčin akutního selhání jater. To způsobí deset a více tablet, někdy ale stačí jenčtyři tablety, tedy dva gramy účinné látky. Institut klinické a experimentální medicíny má ročně k transplantaci deset až 15 pacientů se selháním jater, z toho půlka jsou otravy.

Letos lékaři v Institutu pomohli již 93 lidem, což je o 15 více nežza stejné období loňského roku.

Vědci zjistili, jak snížit vznik rakoviny z dehtu či výfukových plynů

Dalším úspěchem českých vědců bylo zjištění, jak snížit vznik rakoviny z benzo(a)pyrenu. Tím jsou ohroženi například lidé pracující v koksovnách, petrochemickém průmyslu, profesionálnířidiči a další obyvatelé postižených oblastí.

Do těla se benzo(a)pyren dostává vdechováním znečištěného vzduchu nebo prostřednictvím jemných částic polétavého prachu. Česko patří v Evropě k nejpostiženějším oblastem. Nejvyšší koncentrace jsou v Ostravě - Radvanicích a Karviné, kde roční průměr benzo(a)pyrenu dosahuje deseti nanogramů. Limit je přitom jeden nanogram na metr krychlový. Kvůli nadměrné dopravě je postižený i třeba pražský Spořilov. Překročené hodnoty ovlivňují až 55 procentčeské populace.

Působení této jedovaté látky na člověka zkoumají laboratoře po celém světě. Vědci z katedry biochemie Univerzity Karlovy v Praze zjistili, že by se mohly její účinky a vznik rakoviny snížit na minimum. Klíč výzkumu vede k lidským enzymům a schopnosti organizmu se této jedovaté látky, která je v uhelném dehtu nebo automobilových výfukových plynech, zbavit.

Z krve se totiž dá zjistit, zda je člověk ke vzniku onemocnění náchylný. Podáním specifických látek by se mohlo působení benzo(a)pyrenu potlačit. Výsledky výzkumů tak mohou sloužit k vývoji nových léků.

xxx

Spitfire - jak se v něm létá, jak se vyrábí a jak se do něj leze

22-08-2015 | Martina Bílá

Do světa Čechoslováků, kteří za II. světové války bojovali ve Velké Británii, se přeneseme i v Historických obzorech. Z prostor Arcibiskupského paláce a katedrály svatého Víta zamíříme na Hradčanské náměstí.

repo – spitfire model

6:44

U příležitosti oslavy 70. výročí návratu československých letců z RAF do vlasti právě před Pražským hradem totiž dva dny stál legendární spitfire. Tedy alespoň jeho maketa. Maketa stroje, na kterém létal i generál Emil Boček.

"To byly jedny z nejlepších mašin. Já říkám - to byl kočár. To bylo něco perfektního."

Létal jste i na nějakém jiném letadle?

"Lítali jsme na různých mašinách. My jsme měli i malá letadla na různé přepravy. Taky jsme tam měli tiger motha, to byl dvouplošník, který lítá dodnes. A když člověk lítal toho spitfira a pak sedl do toho, tak to byl hrozný rozdíl. Vezl jsem jednou kamaráda na letiště pro nějakou mašinu, když jsem se pak vracel, tak jsem letěl proti větru a to bylo hrozné, jako když to stojí v luftě."

Československá armáda měla dvouplošníky, vy jste pak v Británii létali na takových strojích, jako byl spitfire...Jak těžké se bylo se na toto letadlo naučit?

"My jsme napřed začali na těch dvouplošnících. Pak jsme dělali pilotní misi v Kanadě a tam už byly jednoplošníky. Ty první mašiny, to byly cornelly, to nemělo ani zatahovací podvozek, nic. Na těch jsme udělali nějaké ty hodiny. Pak jsme přišli do Medicine Hatu, tam jsme už lítali na harvardech. To mělo hvězdicové motory, a když to startovalo, to dělalo takový kravál, že jsem říkal, že tady se asi nevyspíme. Tam se lítalo ve dne v noci, pátek svátek...prostě pořád. Během týdne jsme pak ale ani nevěděli, že tam něco lítá. Tak si na to člověk zvykne."

Byli Češi v tom lítání v něčem specifičtí?

"Já si myslím, že ne. Ale myslím, že Čechoslováci nikdy nebyli mezi posledními. Já říkám: My jsme šikovní lidé a zvládli jsme prostě všechno."

Vychvalované letadlo stálo v době, kdy jsme natáčeli rozhovor, nedaleko. Jeho maketu přivezli členové Czech Spitfire Clubu a představil ji jejich předseda Zdeněk Sadecký:

"Je to maketa letounu Supermarine Spitfire Mk.IXc. Na těchto typech naši létali v roce 1944 ve Velké Británii."

My jsme hovořili s panem generálem Bočkem, který to letadlo velmi vychvaloval. Čím je tak výjimečné?

"Na svou dobu to byl skutečně technicky dobře udělaný stroj, protože v období před II. světovou válkou byly ve výzbroji mnoha armád, včetně té československé, dvouplošníky. Spitfire patřil do té první generace letounů, které už byly celohliníkové, celokovové, byly to jednoplošníky a ty jejich výkony velmi významným způsobem narostly."

Zhotovit takové letadlo trvalo roky.

"Asi tři roky se po celém světě, v Kanadě, Velké Británii, Austrálii, sháněla dokumentace, abychom měli přesné výkresy. Ty se potom dost komplikovaně převáděly na metrickou míru, protože byly v palcích a ve stopách. To byl dost velký technický oříšek. Potom se ta dokumentace vložila do počítačového 3D modelu, který se využil pro NC frézu, která to letadlo vyfrézovala z polystyrenu. Z toho se potom udělaly formy, z kterých pak vniklo toto letadlo. Když si to tedy shrneme, tak máme tři letadla. Jednoho polystyreňáka doma v garáži, potom jsou formy a potom je toto třetí letadlo. Je to první sériověvytvořený kus. Kdyby byli nějací další zájemci o toto letadlo, tak z těch forem jich můžeme udělat dalších deset."

áMaketa je přesná tvarově, má barvy i rozměry věrné své předloze. Do dokonalosti jí zbývá ještě dodělat část vnitřního vybavení -z pohledu laika tedy různé hadičky, trubičky, páčky a vypínače. Při popisu toho, co ještě v kabině zatím chybí, padla i následující věta, díky které jsem se později stala předmětem závisti mužské části své rodiny i přihlížejících.

"Chcete si tam do toho vlézt?"

No, jestli by to šlo?

"Jestli si tam v těch šatech troufnete...Nevím, jestli to nebude horké. Svítí na to sluníčko, tak ať se nespálíte. Princip je ten,že se chytnete, pravou a levou rukou vpravo a vlevo u kokpitu. Vylezete na ty protismykové vložky a oběma nohama si stoupnete na sedačku."

Stoupnu? (Následuje můj trochu pochybovačný pohled daný výchovou,že do dopravních prostředků, zvláště patřících rodině, se nastupuje nejlépe po přezutí.)

4"Stoupnete, to je jako u tanku. Tak to je, to není osobní auto."

Musím udělat dlouhý krok. S úzkými šaty se zjevně kdysi nepočítalo.

"No, to nepočítalo, ale i normální piloti tam lezli tak, že stoupli oběma nohama na sedačku. Teprve pak se otočíte, chytnete se toho oblouku nad přístrojovou deskou a sednete si tam."

Instrukce jsem splnila a do letadla se mi podařilo úspěšně nastoupit.

"Já vás tam ještě zavřu, ať z toho máte ten správný pocit. To je skutečně taková kukaň, to není auto."

Prostor, ve kterém sedím, je dost malý, pokud bych byla oblečená jako letci, přišel by mi tak akorát, větší osoby mu nutně musely mít problém. V kabině je po jejím uzavření taky okamžitě hrozné horko. Jen tak sedět a rozhlížet se po Hradčanském náměstí ale nemůžu, je třeba vyzkoušet, co se dá:

"Když si šlápnete na pedály, tak by měla jet směrovka vzadu. Když se podíváte do zrcátka, tak byste měla vidět, že se ta ocasní plocha hýbe. Letadlo se řídí pedály i tím kniplem."

Mám trochu problém dosáhnout na pedály, nakonec se mi to podaří a ony s vrzáním reagují. Tím ale moje exkurze do světa, který se mi kdysi otevřel díky knihám Františka Fajtla, skončila. Spitfira na Hradčanském náměstí si ještě den poté zvědavě prohlíželi kolemjdoucí všech národností, kteří jinak na Hrad míří za historií podstatně starší. Ta, kterou jim připomnělo legendární letadlo, je sice stará jen několik desítek let, ale hrdí na ni můžeme být stejně.

xxx

Zdeněk Lyčka, nový šéf Českých center, přešel